Skrytá symetrie lásky v naší rodině

Skrytá symetrie lásky v naší rodině
Tato stať byla sepsána pro všechny, kteří objevují skrytou symetrii vlastní rodiny.
S láskou Antonio Deli, 22. listopadu 2008 v Koberovech.

Co jsou rodinné konstelace, co skrytá symetrie lásky?

Antonio: Je to skrytá symetrie lásky, to jak rodina chápe lásku, jaké má rodina svědomí, co to s tou rodinou dělá a jak to dopadá…. rodinné konstelace napravují škody v řádu lásky… něco jako když ty sleduješ proteiny zodpovědné za opravy DNA…
Vědec: Takže psychologie.
Antonio: Praktická. Spíš psychoterapie
Vědec: Tak dobře, ale ty musíš znát tu psychologii.
Antonio: Ne. To asi jako vědec nemůžeš pochopit. Možná jako Honza Novák, ale rozhodně ne jako vědec.
Vědec: Pravě, že ano. Ty jsi vlastně psycholog, řekněme psychoterapeut a snažíš se pomoci lidem, to je pěkné.
Antonio: Ne, myslím to, že nepotřebuješ znát tu psychologii. Musíš být dobrý psycholog, ale znát nemusíš nic. Snaha pomáhat lidem je hezká, ale pokud chceš pomáhat, měl bys jít dělat něco jiného než psychoterapeuta, pokud mluvíme o snaze jako o prostředku něčeho dosáhnout.Třeba vědce.
Vědec: No, to byl ale dobrej vtip.

Světonázor jako způsob, který nám umožňuje přežít v dysfunkčním systému rodiny

Světonázor je program, který jsme si vytvořili, abychom se nám lépe žilo v našem rodinném (nebo jiném) systému a to bez pocitu špatného svědomí. Světonázor si tvoříme v útlém dětství a slouží nám k odrážení útoků na naší osobu, protože jasně cítíme, že černá ovce budeme vždy, pokud půjdeme svoji vlastí cestou. Jak často jsme slyšeli:
“Děláš mi jenom ostudu. To se neumíš chovat? Podívej se jak vypadáš!”
Tvoříme ho proto, že jsme závislí na skupině (jedinci), nechceme ztratit svou pravdu a proto se soustřeďujeme na to, co je pro rodinu důležité, snažíme se o nezávislost, kterou deklamujeme světonázorem:
“Myslím si, že jsem správný člověk. Když si myslíš, že jsi ty správný člověk, tak seš na omylu, nevíš, co to znamená.” a snažíme se ho naplnit v každodenním životě. Světonázor se stává něčím, co nám dává iluzi vztahu a lásky, zatím jen zakrývá propast mezi jedincem a skupinou, protože se bojíme hodit jablko sváru, nechceme ztratit své přirozené právo patřit ke skupině. A to nemluvím o tom, že každá skupina to má jinak.
Se svým světonázorem se ztotožňujeme a ztrácíme přehled v tom, co skutečně cítíme a začíná období, kdy hodně přemýšlíme, co je třeba komu říct, abychom z toho vyšli čistí:
“Nemůžeš u nás zůstat, víš, moje partnerka si to nepřeje.”
To je období, kdy se na tento program začínají přichytávat příštitné programy (viry), parazitující na energii programu. Program “Světonázor” je také třeba vyživovat a proto přicházíme o vlastní energii, šťávu, nutnou k životu.
“To je zase ráno, je hnusně. Nemůže být pořád hezky? (slunečno, pod mrakem, jiná podmínka)
Už velmi brzy ráno nemáme energii, protože jsme ji spotřebovali na rozjezd kolosu. Mezi příštitné viry patří např. sebepotvrzení. Člověk sám o sobě nemá tuto potřebu, ale sebepotvrzováním se získává energie druhého člověka pro chod Světonázoru:
“Říkáš, že nejlíp, jak se dá žít, je v lásce. Máš pravdu, podívej, jak se mi krásně žije. Není to nádhera?”
Sebepotvrzování má různé formy, v podstatě se snaží vnutit druhému člověku pocit viny, neschopnost a to tak, aby to nebylo vidět, pokud možno velkým myšlenkovým obloukem, aby se zamlžilo, jak a proč tento pocit v člověku vzniknul.
“Měsíce mi tady povídáš, že nejlíp se dá žít v lásce, ty jeden, Guru, cha. Podívej jak s mi žije! Co? Jak to vidíš teď?!!”
Další parazitující vir je potřeba hrát nějakou roli, která slouží k tomu samému, k čemu sebepotvrzení, tedy k získání energie. Můžeme si je pojmenovat Provokatér, vtipálek a škůdce. Provokatér se veze na mašině Světonázoru a směje se tomu, co kolem sebe vidí, je to přeci strašně vtipné, jak se tady všichni pinoží, aby přežili. Vtipálek se snaží všechno obrátit ve vtip.
“To přece nemůžete myslet vážně, že ne? Chachihihi. Chachihihi.”
A když mu pošlete, že ano, promění se ve škůdce, který je velmi dominantní a snaží se vás srazit na úplné dno:
“Tak podívej, ty nulo, co mi ta dy povídáš. Jsi úplná nula
Provokatér, vtipálek i škůdce jsou v područí toho, co si o sobě člověk myslí, že je. Člověk se ptá po své vlastní úloze v životě:
“Kdo já vlastně jsem…….. “
Chvíli přemýšlí, klade si ruku na srdce a protože se ego potřebuje rychle s něčím identifikovat, mysl něco vyštrachá…
“Jsem učitel. Jsem guru.”
a protože je to málo a je to chatrné, vzniká potřeba sebepotvrzení:
“…. a kdo je víc?”
Sebepotvrzení vzniká tehdy, když už žijeme svůj světonázor. Člověk sám o sobě tu potřebu nemá.

Takže máme člověka, víme proč si vytvořil Světonázor, víme, jak tento světonázor získává energii, zbývá nám dopovědět, proč jsou v něm lidé šťastní.

Malý chlapec seděl doma. Byl tam prach a špína, nikdo jiný v tom domě nebydlel. Byla tam docela tma a jediné světlo šlo dovnitř špinavými okny.
Jednoho dne chlapec slyšel, že je někdo před domem. Přišel k oknu, ale bál se podívat, tak jen koukal přes záclonu, aby ho nikdo neviděl. Když měl jistotu, že tam nikdo není, poodhrnul kousek záclony, aby měl jasnější výhled. A tak to dělal každý den, kdy se v té zahradě objevil člověk, který ji začal krášlit.
Jednoho dne, když už zahrada byla rozkvetlá, čisťounká a nevinná, člověk dostal chuť, podívat se do toho domu. Přišel k němu blíž a snažil se prohlédnout oknem, přes to špinavé okno a ty zašlé záclony, dovnitř.
Tu se náhle prudce záclony rozhrnuly, okno otevřelo a muž byl najednou uvnitř.
Po několika dnech se muž probral, tápal v šeru, bolela ho strašně hlava. Slyšel prapodivné vrčení, když se pohnul. Pohnul se znovu a najednou uviděl chlapce, co na něj vrčí a štěká, zlost v očích. Muž se tedy stáhnul zpátky. Únavou mu klesly oči.
Chlapec zatím vyštrachal všechny obranné mechanismy včetně dýmovnic. Ty zapálil a domem se nesl hustý dým, pro který nebylo nic vidět. Najednou si chlapec povšimnul, že dveře ven jsou otevřené a muž je dávno pryč.
Uplynulo několik dnů, možná víc než pár, chlapec si ale nebyl jistý, protože hodně spal, sotva věděl, kdy je den a kdy noc, konec konců mu to bylo jedno. Z ničeho nic opět slyšel na zahradě zvuky.
Muž venku byl už opatrný, věděl, že k oknu se už nesmí přiblížit, snažil se ale chlapce vylákat ven. Dělal, že ho vůbec nezajímá a že jsou venku krásnější věci než uvnitř domu. Na to se chlapec chytil a vylezl z domu. Chodil po zahradě a říkal:
“To je luxus. Taková krásná zahrada a jenom pro mě.”
Muž se jenom divil.
“Teď si tady sednu, ani se nehnu a ty tady makej. Já si přece ruce neumažu od práce. Ty jsi tady přeci zahradník”
A muž mu na to řekl:
“Prosím?”
“Že jsi zahradník!”
“Pleteš se, nejsem zahradník.”
Odložil hrábě, sundal si klobou, zástěru, holiny, nechal věci věcma a šel domů. Chlapec zůstal sedět, nasadil si brýle proti slunci, ale když mu začlo být chladno a nikdo mu nepřinesl deku, když dostal žízeň a nikdo mu nepřinesl vodu, tak se sebral a šel domů. A zahrada zarostla a on chodil po domě a házel z nudy po domě dýmovnice, až zapomněl, že kdy před domem nějaká zahrada existovala, ba že existoval, kdy nějaký dům.

Jak se osvobodit v systému rodiny

Nejprve je nutné uvést, že ten, kdo trpí v rodinném systému, kde se potlačují touhy, nenávisti, jsou děti nebo vnoučata, podle toho, kdo v rodině tvoří nejslabší článek. Děti přejímají zlost svých rodičů, stejně jako nevyřešené vnitřní konflikty. Tak může vnuk usilovat ve svém životě o uznání, slávu, peníze, stejně jako může usilovat o změnu jména a příjmení.

Změnil jsem si jméno a příjmení a po několika letech zjistil, že nejsem první, kdo tak učinil. Rodina mé rozhodnutí nepřijala a nepochopila mou motivaci. Ani já sám jsem nevěděl, proč jsem tak učinil. Měl jsem jen pocit, že do své rodiny nepatřím. Můj děda za války udělal totéž, aby se zachránil před vyhoštěním ze země, protože byl Němec. Moje babička si ve vztahu se svým manželem nepřipadala svobodná. Měla dojem, že je obětí, donucená žít ve vztahu s takovým člověkem. Pravděpodobně jí děda něco před svatbou zatajil, něco, co se týká původu a odhalil jí to až po svatbě. Z šoku se do dnes nevzpamatovala, nemluví se o rodině a vůbec ne o tom, co bylo kdysi. Důležité je, že přes to všechno se babička cítí morálně čistá a nevinná, bez chyby. Věří, že v utrpení je síla. Muži jsou spropadená holota, které se nedá věřit ani nos mezi očima. Toto klišé, že je nevinná zabraňuje tomu, aby viděla skutečnost takovou jaká je. Její děti opakují ty samé chyby, jako ona, hledají viníka ve svém okolí a stávají se jako ona oběťmi, které jsou pasivní. Objevné by bylo, kdyby zjistili, že jsou pouze falešně bezmocní. Že mají právo volby. Mohou svého partnera opustit, mohou se usmířit, žádat přiměřenou kompenzaci, mohou objevit něco, co jim usnadní bytí tady na zemi. Z nějakého důvodu to nejde a tedy nelze se osvobodit z tohoto systému, pokud hledáme viníka. Je třeba přijmout celou situaci bez viny. Přijmout ji, takovou jaká je, bez přikládání viny někomu, něčemu. Tím se otevřou dveře pochopení, neobviňujeme totiž ani sebe.

Mylně jsem se domníval kolik let, že za to, že jsem gay, může moje matka. Po letech jsem si všiml něčeho mnohem víc signifikantního, než to, že hledám pocit bezpečí u muže a to toho, že nechci mít děti. Není to náhoda, říkám si. Babička nechtěla děti a měla tři. Když nechtěla být matkou,proč měl a tři děti? Svým dětěm neřekne jim jinak než prostým jménem, to svým sestrám řekla vždycky jménem láskyplně a zdrobněle.
Potlačená agrese sestoupila o dvě generace níž. Ani já, ani můj bratr “nechceme děti”. A rodiče se mohou ptát: “Proč zrovna my máme takové děti?” Co s tím? Jediné co můžeme opět udělat je přijmout situaci takovou jaká je. Babička nemohla dát dětem něco, co nedostala – Lásku. Všichni si ji proto musí zasloužit. Babička, která volila pasivitu, ve skrytu duše nenáviděla celý svět a věřila, že se skrze bolest osvobodí. Čím život postupuje dál, je smířená s tím, že se tak nestane. A možná vznikne prostor, který se otevře novým myšlenkám. Víc nelze dělat. Jen čekat ve středu a možná přijde a zeptá se. A pak přijde odpověď, dokonalá pro tu chvíli, dokonalá pro nás dva. Není třeba vinit někoho, stačí to přijmout. V tom je pochopení, v tom je osvobození ze systému rodiny. Plné vědomé přijetí rodiny takové, jaká je.

Je třeba vysvětlit, čím přesně to je, že ani já, ani bratr “nechceme děti”. Přirovnal bych to příběhu ženy, kterou otec sexuálně zneužíval mnoho let. Ona se později svěřila, že ho jako malá milovala, že otec byl pro ní první láska. Nikdy pro něj nebyla dost dobrá. Otec jí zneužíval, ona stále myslela, že skrze svou bolest dojde otec naplnění, ale to se nestalo. Slíbila tedy, že se toto již nikomu v rodině nestane. A sdělila, že je lesbička.
Babička nevědomě trestá své okolí za špatnou volbu, kterou kdysi provedla. Nechce za ní převzít zodpovědnost a její pasivita je pouhým únikem od zodpovědnosti. Nikdo z jejich dětí, ani vnoučat nemohl babičku uspokojit, nikdo nebyl nikdy dost dobrý. Skrze naší bolest nedošla naplnění, proto jsme se rozhodli, že to pokračovat dál nebude..

Možná se ptáte, za co babička nechtěla převzít zodpovědnost. Máte-li manžela, 3 děti a cítíte se osamělí, nemůžete z toho vinit někoho jiného, nikdo jiný vás nemůže naplnit, než vy sami sebe. Nemůžete popírat, že je to vaše vědomé rozhodnutí, nemít manžela, nemít děti. A tak můžete mít manžela, 3 děti a být svobodný a bezdětný. Když říkám: “Skrze naší bolest nedošla naplnění, proto jsme se rozhodli, že to pokračovat dál nebude..” Myslím tím, že potlačené pocity se přenesly o dvě generace níž a my jsme se nevědomě ztotožnili s pocity svých předků, které nám nenáleží. A tak to je. Rozpuštění těchto pocitů v rámci rodinných konstelací vnáší do rodinného systému klid, smíření. Tím je tato tématika “překonána”.

Vrátím se k tématu změny jména a příjmení. Stejným způsobem, tzn. potlačením, se přenáší problém na nejslabší články rodiny. Pokud se v rodině o něčem nemluví, pokud je to tabu, stín události, sledu událostí spadá hlouběji do nevědomí rodiny a děti tak trpí nevysvětlitelnými pocity, které zdánlivě nemají důvod. Jedná se o pocity vydědění, schizofrenní pocity, odloučení, ztráta kontaktu se svou duší, pocit, že nežiju svůj vlastní život, ale život někoho jiného apod. Tím, že je vyjádřeno, co nám ublížilo a žádáme kompenzaci se téma rozpouští. Tak vnoučata a děti mohou toužit po odměně, po něčem, co jim nahradí škody, které na nich byly napáchány, ať už je to přijetí jejich sexuální identity, uznání jejich osobnosti a jejich vlastní cesty. De facto přiznání rovnocennosti, pokorné vyjádření, že přes všechno, co udělali stále patří do rodinného systému. Jedině tak, uznáním jejich hodnoty, se může uvolnit téma rodiny, o kterém se nemluvilo. Došlo ke splacení, přiměřené kompenzaci za bolest způsobenou vyděděním.

Tento příběh není teorií, aby byla zpochybňována. Je to můj osobní pohled na svět, ve kterém žiju a za který přejímám zodpovědnost. O změnu orientace tu nejde, pokud se to stane, je to prostě tak. Přijde mi důležité podělit se o svou zkušenost, protože sdílení může přinést obohacení, můžete najít nějakou souvislost se svým životem, svým příběhem. Je to pojmenování toho, co ovlivnilo můj život. Když vím, co můj život ovlivnilo, mohu sám sebe přijmout plně a zodpovědně. Je to o najití vnitřní sebejistoty.

Pokud tedy mám nějaký problém v rodině:
Snažím se ho pojmenovat.
Pojmenované přijmu a nechám působit.
Změněný stav využiju ke svému růstu, jinými slovy, přijímám zodpovědnost, nejsem tedy falešně bezmocný, ale vědomě mocný, tedy – přijímám svou sílu.

Tento zážitek ve mně vyvolává zcela nové pocity. Není možné žít jako dosud:
1) sám a bez partnera, protože jsem dokázal vyrovnat síly vnitřní ženy a vnitřního muže, což mi umožnilo žít šťastně, ale právě proto bez partnera.
2) přejímat touhu svojí matky, jsem totiž muž a je nutné, abych přešel do sféry vlivu svého otce, jinak bych nikdy nemohl ctít svou matku a otce a přijímat je, natož sebe samého, jaký jsem.
3) falešně bezmocně, proto tedy vědomě a mocně, což staví rodinu do “prekérní situace”, ze které nemůže utéct.

Takto se ztrácí můj vlastní “strach z ženy” a odchází z “bezpečí v mužově náruči”, jinými slovy takto se ztrácí “jsem gay” a přichází “přijímám sám sebe bez ohledu na to, co mi to přinese.”

Léčení vztahu s otcem

Zdá se to divné, hovořit o léčení vztahu s otcem a začít psát o problémech na straně matky a její rodiny. O tom ale je celý problém. Nikdy není tam, kde se hledá. V tomto případě na straně otce. Při léčení vztahu s otcem se soustřeďujeme na lásku, spirituální pravdu našeho otce. Otec dává, matka přijímá. Tento systém dávání a přijímání je základním kamenem každého vztahu, bez něj vztah nemůže fungovat.

Dříve než přijdeme k tomu, abychom cokoliv léčili, je třeba podívat se na kořeny, tentokrát z matčiny strany. Hovořím záměrně o tom, že léčíme náš vztah s otcem. Neléčíme otce. Neléčíme ani jeho vztah k nám. Léčíme jen svůj vztah vůči otci a to tak, že pochopíme, co se děje v naší rodině, její dynamiku a co to s námi dělá. Tak uvolníme sami sebe v systému rodiny a najdeme pochopení. Píši v systému rodiny, nikoliv ze systému. Podstatou je zůstat plnohodnotným členem rodiny, nikoliv stát se tím, kdo stojí mimo a pozoruje. Stáváme se tím, kdo je v systému rodiny spokojený nezávisle na tom, jak jsou zatížení ostatní členové rodiny.

V předchozím článku jsem rozebíral situaci v rodině ze strany otce a to proto, abychom pochopili, že tyto dvě rodiny se tematicky našly, aby splatily nějakou karmu, jednu druhou něco naučili. Z otcovi strany šlo o problém v dávání (lásky), ze strany matky v oblasti přijímání(lásky). Na jedné straně jsme si zakázali štěstí, na druhé se cítíme viní za nezasloužené štěstí. Zákaz a pocit viny. Je to to samé. V jednom případě babička z otcovy strany si zakáže milovat, chce být čistá, bez viny, tedy nikoho nezranit, nikomu neublížit, účinek to má opačný, rodina přebírá její zodpovědnost a páchá větší zlo ve jménu máter, odsuzují, dusí, ničí. V druhém případě se za pocit viny rodina stydí. Nepřiznaný stud se maskuje vědomým příkazem “Domů mi cikánku zkrátka nepřivedeš!”, což znamená “Jsi špatný, nemůžeš si domů přivést cikánku.”, což v podstatě znamená “Odsuzuji tě, jsi špatný, proto si domů nepřivedeš cikánku, kluka, starší, mladší…”, což v pravdě znamená “Co si o mě lidé pomyslí? Můj syn si domů přivede cikánku, nesnesu to pomyšlení. Takhle jsem si to nepředstavovala.”

Cítíme si viní, svou vinu si nepřiznáme, někoho odsoudíme, ukážeme na něj prstem a cítíme se o něco líp, odklonili jsme totiž pozornost od sebe, od toho, co nás trápí, totiž, že se sami o sobě cítíme viní.

“Takhle jsem si to nepředstavovala. Zklamala jsem. Byl jsem špatná matka.”

S tím, jak se stydíme za své cítění, roste tlak v rodině. Všechno musí být dokonalé, perfektní, pod kontrolou. Všechno se dá opsat tak, aby věci byly přijatelné, pochopitelné, obhajitelné. Tak se lže, že děti neměli bouračku a buduje se jiný příběh, protože matka se cítí provinile, zklamala své rodiče, kteří jí odsoudí, protože sami se cítí vini, že vychovali dceru, jak ji vychovali, nedokázala vychovat svoje děti, co z nich bude, budou z nich hříšníci. Není tu nic, co by se dalo řešit. Je tu jen otázka co s tím. Jak vystoupit z kola viny a neštěstí. Když nás někdo osočí, máme touhu zbavit se pocitu viny a hodíme to zpět. To není řešení. Řešení je přijmout to, že vina není. Existuje jen zodpovědnost za to, co děláme. Když převezmeme zodpovědnot, můžeme říct:

“Je mi líto, že ti vadí můj křivý nos, cítím, že máš problém přijmout to, že jsem šťastný, možná ti pomůže, když si odpustíš, že se ti tak nedaří.” Nebo něco jiného, co nám v tu chvíli přijde…

Vina má destruktivní potenciál. Vina má svůj protiklad. Nevina. Vina nemůže žít vedle neviny. Vztahy se rozpadají. Vina snižuje důstojnost druhého člověka.

Moje matka neumí zacházet s obviněním, neumí, protože se stydí. Stydí se za to, že sama sebe soudí. Ukazuje prstem, křičí, aby byla čistá. Není možné zachovat důstojnost. Za to se také stydí, proto přijde další věc, která je pochopitelná a to předčasné odpuštění viny bez toho, že by uznala svůj podíl, čímž dala najevo svou blahosklonnost. Povýší se nad toho chudáks, odpustí mu a ona zůstane čistá. Kdežto on je jen chudák, co si nezaslouží víc, než sama uzná za vhodné. Tak to je.

Víte, neodsuzuji svoji matku, jen se snažím vždy pochopit, co se v dané věci děje. Pozorný čtenář si jistě všimnul, že je to problém duality, že žijeme ve světě, kde oscilujeme mezi dobrem a zlem. Tím, že posuzujeme, co je dobré a zlé jsme vrženi do tohoto světa viny a neviny. A přitom se jedná jen o chybnou interpretaci náboženského textu. Víra, že život spokojený je dosažitelný v království tvém a ne tady na zemi, to je to, co způsobuje pocit viny. Nezasloužím si štěstí tady a teď na zemi, v království nebeském na zemi. A tento program je tak silný, že pouhým rozumem nelze odstranit. Je tak žitý a zažitý, že se uložil do těla, které se cuká, když má přimout lásku. Tělo je zvyklé na program láska=bolest.

Protože si nezasloužím lásku, krásného partnera, … to někde vzniká. Dá se to přirovnat traumatu z války – přeživšího vojáka. Přežil narozdíl od svých kamarádů. Moje situace je nepřijatelná, protože jiní…

Můj děda měl vždycky pocit viny za to, že se mu dařilo. Nebylo to samo sebou. Vždycky to muselo mít důvod, vždycky si musel všechno zasloužit. Jeho život má energii obrovského břemena a tíhy. Nic nemůže člověk dostat jen tak. Za všechno je třeba bojovat, všechno se musí zasloužit, nic není zadarmo.

Moje babička byla odjakživa generál. Pouze atmosféra přijetí ji uvolní. Když vytvoříme atmosféru přijetí, kde není třeba nic, náramně se uvolní. Uvolní se, když se napije alkoholu, uvolní se. To někde vzniká.

Každý se nějak vyrovnává s tím, co je. Babička zavrhla svou vnitřní ženu, aby jí již nebylo ubližováno věčným obviňováním a nastoupil generál, který to všechno pofackoval. Generál, který ustojí odpovědnost za svěřené vojsko. Trauma přeživšího vojáka patří do vojenského prostředí. Tam se s ním nikdo mazlit nebude.

Pocit ukřivděné vnitřní ženy klesá o generaci níž, moje matka vidí ve svém otci lítostivého ubožáka, pocit klesá o generaci níž, kde se lítostivému ubožákovi pomáhá. Je mu třeba pomoci. To je přeci správné, říká vnitřní žena a děti přejímají otcovi závazky a žije se jim hůř. To je obrácený tok energie lásky. Je porušený řád lásky v rodině. Chybu je třeba odstranit.

Problém stále není rozhřešen, pokud budeme mít pocit, že jsme našli viníka. Viníka není třeba hledat. Ukazuje se dále, že babička neodpustila tchýni, že ji označila za baráčnici. Neodpustila ani svojí matce. Ženy v tomto rodě jsou taktéž ukřivděné oběti a muži ti, kdož za to všechno můžou. Lepší být mužem, než ženou, která se za sebe postaví. Volím kariéru generála, než abych se mučila v tomto vztahu jako žena. Nelze se přijmout jako ženu. Žena je míň než muž. Žena je dobytek a taky se s ním tak zachází. Kde se ten pocit vzal? Odkud pramení? Viděla babička něco, co vidět neměla? Zmlátil její otec matku? Byla svědkem příkoří? Je to jedno. Stačí přijmout fakt, že se to stalo. Ženě v rodině se náramně uleví. Více nemusí trpět v rodinném systému, může se rozvést, může odejít od partnera. Musí za sebou nutně stát jako za ženou, musí překonat svědomí skupiny a postavit se strachu z vydědění. A to žena v naší rodině nedokázala. Proto se raději stala mužem, co všechno pofackuje a vyřeší. Paradoxně na to doplácí jejich vztahy s muži, ve kterém dokola řeší jejich negativitu, negativní očekávání, nechávají se vysávat, ponižovat. Jediné, co mohou je, přijmout svůj podíl viny. Kdybych stála sama za sebou jako žena, cítíla bych k sobě větší respekt, žádala bych po muži kompenzaci jeho postoje, který zaujal. Nenechala bych se vláčet osudem, který jsem si vytvořila. Tak můj otec žije ve světě ideálů, na hony vzdálenému odpovědnosti za svůj šťastný život tady na zemi a já jsem vyzývaný přejatými pocity, abych mu pomohl.

Co jako syn mohu udělat, abych uvolnil karmu? Zaprvé je třeba vyjádřit svůj skutečný pocit, který mám.
1) Jako dítěti mi nenáleží řešit vztah svých rodičů, ať už mezi nimi nebo svými současnými partnery.
2) Odmítnu pocit, který mi rodina přenechala: že v otci vidím muže, který zbil ženu.
3) Sdělím, že mi ubližuje, když rodiče spolu nevycházejí. Sdělím také, aby mi podrobnosti z intimního života se svým otcem nesdělovala.Tím nastolím prostor k tomu, aby matka přijmula svoje skutečné pocity, které má ve vztahu k otci, a mohla jednat. Žádat po otci náhradu, za způsobenou škodu. Je to těžké, když si život tady a teď na zemi zakázala. Lepší ale než věc označit za utopii, je vyslovit důvěru.

Jak syn může pomoci při vrácení odpovědnosti rodičům.

1) Rodiče přijmu takové, jaké jsou. Mohu odmítnout jejich činy a sdělit, že důsledky svých činů nesou sami.
2) Matce předestřu, že mám pocit, že otce nenávidím za ní.
3) Odmítnu přijmout, to, co je škodlivé (dluh, závazek, bohatství, status a jiná privilegia). Zkrátka přijímám to, co se týká jen mě a mých rodičů, nikoliv, to, co rodiče získali svou zásluhou.
4) Odmítnu to, že bych měl uspokojit nenaplněné potřeby svých rodičů, závislé na jejich vlastním vztahu v partnerství a jejich vztahu s vlastními rodiči.

Rodiče se totiž stávají děti svých dětí a děti se stávají rodiči, proud lásky je obrácen. Děti jsou vůči tomuto bezmocné, jako dospělý mohu vědomě pracovat s energií rodiny, ale těžko s tím, že pro matku znamenám náhražku za neuspokojivý partnerský vztah.

K dalším častým problémům ve vztahu rodičů k dětem patří vědomá a nevědomá loajalita dětí k oběma rodičům, což rodiče nechápou. Často říkají:
“Tvůj otec pořád lítá autem a dělá, jako by problémy neexistovaly. Lítá po okolí a šuká kde s kým!” Matka zde zaujímá dominantní postoj, odmítá postoj otce. Děti mají tendenci přejímat utrpení svých rodičů, takže je-li matka smutná, jsou smutné taky a protože je tu potřeba být loajální, nevědomě otce napodobují. Je nepředstavitelné, jak lehce se přenáší utrpení z generace na generaci. Děti takto velmi lehce získají vlastnosti jako otec a také je přijmou za své. Matka později viní děti za to, že jsou jako otec a stejně tomu nemohla předejít jinak než kdyby řekla:
“Můžeš být jako já, můžeš být jako otec, můžeš být jako otec, budu tě mít ráda.”
Chápejte, že je také zbytečné, aby děti sami sebe vinily, že jsou promiskuitní. Mohou zjistit, že jim to nenáleží, že je to stín jejich matky, která odmítla svého manžela…

Možná se vám zdálo, že po celou dobu osvobozuji hlavně děti, stává se, že litujeme ty, kterým lítost nenáleží. A co chudák matka? (Udělali jsme si domněnku, že matka je oběť nevěrného manžela, viníka) Je potřeba postavit se za nejslabší článek. Pokud by ve vztahu nebyly děti, pak za otce a zkoumali bysme především vliv jeho ženy a toho, co je skryté. Postavíme se za vraha, postavíme se za toho, kdo spáchal incest… jedině tak otevřeme celou situaci a jestli má přijít odpověď na naše otázky, přijde. Pokud bychom zastali odmítavý postoj, situaci bychom zablokovali a hledali viníka. Nehledáme viníka, ale podíl viny všech na této situaci a snažíme se o zachování důstojnosti všech,
o možnost žít v rodinném systému šťastně a bez pocitů viny.

Bez přijetí rodiny a její dynamiky nelze vytvořit prostředí, kde bude každý schopen převzít zodpovědnost za svůj vlastní život. Není důležité, jak se to povede. Důležité je vědomí, že jsme převzali zodpovědnost za svůj život a naučili se žít ve vztahu ke své rodině bez toho, abychom přejímali staré programy a přejímali je tak do svého vlastního rodinného života. V tom je pochopení. Přijetí rodiny takové jaká je zastaví kolo viny-neviny. Nikdo není viný a nikdo není neviný. Je to prostě tak a s tím faktem jsem se já naučil žít a nemá to již na mě vliv. Můj vztah k otci a matce je v pravdě vyléčen. Děkuji svým rodičům za to, že mi dali život a přivedli na tento svět. Není lepšího daru, který mi mohli dát.

Jak nakládám s penězi – otázka existence

7/10 odkládám na živobytí
2/10 odkládám na splácení dluhu (vím o svých finančních možnostech a dohodnu si splátkový kalendář)
1/10 odkládám na budoucí investice, tato hromádka se pomalu zvětšuje, ale z nic mám za pár měsíců něco, což je lepší než pokaždé žehrat, že nemám nic

Když nemám peníze a možnosti výdělku v tom, co hledám:
Vezmu práci, která se mi nabízí, ačkoliv nesplňuje mé představy. Vezmu ji, ačkoliv mám 500 Kč na den a z toho 250 Kč projedu do práce a zpátky. Večer si lehnu a řeknu si, fajn, mám aspoň na chleba. Vděčnost za to, co mám je klíčem ke spokojenosti.

Pokud nemám kde bydlet a nemám práci:
Dohodnu se tam, kde mi nabízí přístřeší, jak budu kompenzovat nájemné, např. domácí práce, práce na zahradě, krmení zvířat, péče o děti apod. za cenu, kterou určí hostitel (60 Kč za hodinu)

Pokud mám kde bydlet, děkuju za přístřeší, teplo, postel.

Vše ostatní je podružné.

V době, kdy nemám nic se naučím jak vyjít s desetikorunou na den. Naučím se koupit čínskou polévku a půl sníst ráno a večer. Naučím se vařit z ničeho pro hodně lidí. Vážím si víc lidí v nouzi a neodsuzuji jejich život. Vědomí smrti mě naučí pokoře k životu. Uvědomím si skutečnou hodnotu přátelství a naučím se rozhodovat na základě faktů, ne pocitů. Fakt je, že nemám práci. Fakt je, že nemám kde bydlet. Fakt je, že tento člověk mě poskytl přístřeší a snášel mou společnost po několik měsíců a nemusel. Fakta mi pomohou překonat strachy a projít těžkým časem depresí, hádek. Nic z toho nad námi nemá sílu, pokud si jsme vědomí, co nám druhý člověk poskytl, co je fakt, nikoliv domnělý problém.

Poděkovat i za to zlé umožňuje žít šťastně v těchto dobách. Věčným díky, které může být i z počátku na silu, silou vůle, překonáváme to, kdy je nám zle a jsme sami.

V době, kdy jsme nemocní, přišli jsme o práci a nemáme kde bydlet nám nejvíce pomůže uvědomit si, čeho se bojíme:

Bojíme se, že nás vyhodí.
Bojíme se, že nemáme na to, abychom se kdekoliv ubytovali.
Bojíme se, že…

Pak už není nic, čeho se bojíme, pak už nemáme čeho bychom se báli. Uvědoměním strach zmizí. Strach je iluze. V klidu pak můžeme situaci řešit a předejít i tak tomu, abychom si situaci zhoršili (hádkou, spory apod.)

Zdá se to těžké. Leckdy propadáme zoufalství, někdy až do panického strachu, pláčeme a nevíme, komu zavolat o pomoc, voláme boha a vzýváme přírodní síly.

Připusť si své strachy,
pojmenuj je,
zmizí.

Otázka: A co když nevím, jak dál?

I to se stává. Máme před očima tmu, nemůžeme spát při zatažených závěsech, zavřených dveří, bez světla. Naše tma je tou tmou skutečnou umocňována. Objevují se nevědomé strachy a strach z neznáma. Objevuje se zoufalství. Hodně pláčeme. Jsme otupělí až apatičtí. Často toto období bývá doprovázeno nemocí, která nás zastaví. V této situaci doporučuji:

Dovolit všem strachům, aby se skrze nás uvolnily.
Dovolit si nevědět, kam směřuju a přijímat to.
Hodně dýchat, lehce pootevřenou pusou, ani ne z mělka, ani ne z hluboka.
Ležet a odpočívat.
Doplňovat tekutiny.
Pokud je někdo, kdo by nám mohl pomoci, dovolit si péči blízkého člověka, objetí.
Ticho léčí. Nemluvit, není-li to nutné.
Časem vycházka ven, s někým po boku.
Představit si za zády své předky, představit si otce, dědu, jak stojí za mnou, jak jsou mi oporou. Dýchat. Plakat.
Ticho.
Vycházky na čerstvý vzduch, do přírody.
Kreslení.
Představy, co bych rád dělal.
Výlety do přírody.
Povídání si s přítelem o mých potřebách, uvolnit poslední strachy ve vztahu k okolí.
Ctít toto období tichem, svíčkou, láskyplnou myšlenkou.
Dovolit si toto všechno a dát tomu úctu.
Jsem silný a statečný člověk.
To stačí.

Přijde den, kdy nás něco napadne, obraz, vjem, něco uslyšíme a budeme tomu věnovat pozornost. Časem se to přerodí v něco nového. Zkusme tento plán zrealizovat.

Pokud to nejde, rozhlížejme se, kde co je, jaké jsou možnosti existovat.

Otázka: Je to o existenci?

Ano. Tehdy si uvědomíme, co to je, otázka existence. Bytí nebo nebytí. Bez jakýchkoliv iluzí. Přijmout to, je velká zkušenost, která nás posílí. Nic potom už nebude tak hrozné. Nic potom nás už tak nezasáhne. Naše vlastní smrt je prožitek nadosobní. Díky tomu získáme soucit se svými bližními a lidmi v těžké situaci. Nebudeme se muset chichot, když uvidíme bezdomovce, jak si z vyžebraných třiceti korun koupí u McDonalda horké hranolky a s jakou láskou je sní. Už nebude dělat, že se nás to netýká. Budeme soucítit i s těmi, kteří nepochopili, neprošli si touto zkušeností. Sdílet s nimi svůj pohled je tedy prospěšné i za cenu sváru. Musíme pochopit, jakou cenu má náš vlastní život. A toto je zkušenost, která nás k tomu přivede… c´mon!

Soušský Mlýn na prodej

Region: Jizera mountains

Souš´s mill is in the secresy of the dam Souš on the bank of the stream Black Desná. You can walk the mountains in the summer or crosscountry-ski the nearest places like Nýčovy domky, Novina, the dam Souš or little bit far to Snaped dam, Smědava, colony Jizerka… You can see the mountain Jizera over the dam .

You can walk by your own or by the ski directly to the ski lift from the mill. The vicinage of the guest-house bewitch you mainly with the spirit of the nature connected with the peace and friedly atmosphere. When it´s hot in summer, you can make you fresh in the waves, rapids and the waterfalls of the Black Desná.

The mill of Souš is created by two houses. The main building with the dining house, interesting coffee-bar and in the stairs 8 rooms. The second house (timbered) – nice flat 6+1. The rooms in the main house are not equipped with the sanitary facility, this is in the ground in the form of collective sanitary… The second house is possible to use as the guest house, too. To the houses pertain only the built up area, the other area about 3 000m2 with the parking place, pleaasure ground, fireplace or places for having relax in te nature is possible to rent from the land fund.

Area: 366m2
Built up area: 366m2
Way to entrance: community way
Excrescence: leafy and coniferous
Orientation of the area: flat and partly west
Renewen: main house 1995, second house 2006
Elektric energy: 220/380
Water: community conduct, electric heaters
Plumbing: septik tank to the stream
Gas: propan-butan
Way of heating: el. heating + local stove (coal)
Telephone connector:yes+satellite a internet
Character of the town: mounatin town 750 above sea level
Situated in the town: outskirts
Enclosure: none
Closest neighbourhood: 200m
Intrusive influence: none
Vehicular service: whole year
Disposable: against payment
Price: 250 000 EUR

Mladý čaroděj
neobjevená témata kartomantie

Tato stať byla sepsána pro všechny začinající vykladače karet.
S láskou Antonio Deli, 22. srpna 2006 na Souši v Jizerských horách.

Slovo úvodem

Za těch několik málo let učňovské praxe jsem se v české literatuře nesetkal s knihou, která by se kartomantií zabývala prakticky. Nebyla kniha, která by popsala přesně a výstižně jak vykládat karty. Teď nemám na mysli výklad po technické stránce – výkladové systémy, významy karet apod. Jaksi chyběla literatura erudovaná, založená na zkušenosti. Možná, že žádný dobrý vykladač karet na psaní takovéto knihy neměl a nikdy nebude mít čas. Nic tolik nechybí v české okultní literatuře tak, jak učebnice pro začínajícího čaroděje. Příruček s rozličnými významy karet roličných názorových škol je tu dost. Mohu mé psaní zde chápat jako diplomovou práci na téma „Vykládání karet v praxi“.

Nenucenost je cesta…

V dětství jsem shlédnul film Mladá Čarodějka. Jedná se o teenagerovskou komedii, která měla své kouzlo – má ho i dnes. Zde je krátká ukázka. Louise Millerová v něm najde svou učitelku kouzel, během svých šestnáctých narozenin získá magické schopnosti a později se k ní dostane její vlastní čarodějnický šperk. Vlastně jsem po shlédnutí tohoto filmu dost trpěl – patnáct v nedohlednu, v okolí o spiritualismu ani slechu, ale časem se objevilo několik maličkostí. V malé trafice v ulici Hluboká v Turnově na mě čekaly cikánské karty, to byl rok 1993. V antikvariátu v tomtéž městě, ale o tři roky později, na mě čekala kniha Zrcadlo okultismu aneb využití tajných věd od Věry Kubištové Škochové. A právě tehdy jsem našel nevyčerpatelný zdroj informací pro mladého učně, který nemá svého učitele. Kniha pro mě byla alfou a omegou, žádná jiná kniha o okultismu neměla totiž onu auru, onu energii, to, co dělá učebnici kouzel alfou a omegou. Můžete mít knih sebevíc, ale čaroděje to z vás neudělá, čarodějem zkrátka musíte být. Neexistuje žádná škola čarodějů, ačkoliv filmů o nich bylo natočeno dost. O to je to těžší v dnešní době dojít k sebepoznání, že opravdu máte vlohy pro čarodějnictví. Nevěděl jsem to dlouho, tušil jsem, ale chybělo mi jakési vnitřní přesvědčení. Studoval jsem filmovou školu, obor filmové režie a scenáristiky a vyučil se tak v oboru iluzí a snů. Film je iluze, film je sen. Dlouho jsem se živil pocitem, že jsem filmař od narození. V roce 2004 přišla hluboká krize – všechno, co jsem se naučil bylo k ničemu. Jak mohu stavět svůj život na iluzích a snech? Zjistil jsem, že nic neumím. Myslel jsem si to. Ale to byl moment, kdy začalo mé hledání. Hledání sama sebe ve tmě, ve které jsem se ztratil, hledání vnitřního světla. A když mi bylo pětadvacet let, začaly do sebe zapadat určité informace, které jsem do té doby posbíral a které nedávaly sami o sobě žádný smysl. Najednou mi bylo dovoleno vidět, že víc než deset let jsem sbíral zkušenosti, co jsem se jen navykládal karet rodičům, jejich známým, svým známým a kamarádům, cizím lidem. Najednou mi bylo dáno pocítit, že jsem se právě dostal do období, kdy přestávám být učněm a začínám být čarodějem. Mladý čaroděj ve věku dvaceti pěti let. Ptáte se: „A jak se to pozná?“ Je to prosté. Čarodějem se stáváte v momentě, kdy už nemusíte vykládat karty svým známým, nabízet, že vyložíte karty, dělat sám sobě promo, dokazovat, že to funguje. Nemusíte věřit. Vy prostě víte, že to funguje. Lidé k vám přicházejí sami, dávají vám dary za výklad. Jen jedno je jisté: Být čarodějem znamená učit se do konce života. Jedině tak zůstanete věrní svému srdci, věrni poznání…

Discas oportet, quamdiu est, quod nescias.

Projekce

Člověk se jeví trochu beznadějně, když začíná s vykládáním karet a děje se mu to, co nazývám projekce fantazií, projekce sama sebe do druhého. Martin Hilský to krásně popisuje v doslovu knihy Paní Dallowayová: „Nezamýšleným paradoxem však je, že naproti Virginii Woolfové sedí ve vlakovém oddělení Virginia Woolfová. Ať již se imaginární paní Brownová převtělí do kterékoli postavy, paní Dallowayovou nevyjímaje, vždycky představuje aspoň jednu stránku rozporuplné osobnosti Virginie Woolfové. Stejně jako paní Dallowayová Virgina Woolfová chodila okouzleně po Londýně, byla stejně intuitivní, stejně citlivá a vnímavá, dokonce i fyzicky se paní Dallowayová podobá své autorce. Je stejně živá, má tytéž ptačí pohyby. Trpí jako ona depresemi a stísněností, také miluje krásu a květiny. Stejně jako paní Dallowayová i Virginia Woolfová byla oblíbenou hostitelkou, také ona pocházela z vyšší střední třídy. Pronikavý intelekt Virginie Woolfové paní Dallowayová nemá, ale touto vlastností je obdařen Peter Walsh. A Septimus Smith, který je v knize druhým já Clarissy Dallowayové, je zároveň druhým já Virginie Woolfové. Jeho těžká duševní porucha a tragický konec jakoby předznamenávaly tragédiii Virginie Woolfové, jako by literární postava s pochmurnou romantickou ironií předpovídala osud svému autorovi. Přesto Paní Dallowayová není autobiografickým románem v běžném slova smyslu. Woolfová píše subjektivní prózu a její postavy jsou mimoděk součástí jejího vědomí.“ Každý člověk, kartář nevyjímaje, se může nevědomě projektovat do druhého člověka, vytvářet tak neuvěřitelné příběhy plné fantazie, ale je to vždy jen fantazie, jen sen, jen projekce sebe do druhého člověka. Je jaksi jedno, jestli je to projekce příjemná a nebo ne, vždy je to projekce a zavání to nepříjemností. Je nutné mít jasno, nenechat zasahovat mysl a klást si pro jistotu vždy otázku, zda to, co povídám o druhém skutečně patří mně. Projekce jsou jednoduché, projekce jsou složité. O tom je cesta za pravdou karet. To je cesta čaroděje – není o hledání pravdy, pravda tu je. Je to o zbavování se lží. Hledání pravdy odvádí člověka od podstaty situace, vzniká jen větší chaos. Proto to tak dlouho trvá, než se člověk dobere k prvnímu nezaujatému výkladu. Čím pravdivější výklad je, tím spíš se lidé vrátí. Nevrací se? Podívej se na sebe…

A výše uvedené ve zkratce:
Neprojektuj se.

Karty jako zrcadlo duše

Tolik podceňovaný slovní obrat. Chápu, že člověka ve věku třinácti let málo zajímá „řemeslo“, ale nebudeme si nic namlouvat i věštění z karet je řemeslo a dobrých věštců je jako šafránu. A když si nebudeme nalhávat nic dál, ve věku starším i pokročilejším je to stejné. Těžko říct, čím to je, ale dejme tomu, že knih nabádajících k věštění z karet je dost a lákadla jsou jasná: Věštit může každý. Neříkám nemůže, ale věřte mi, není to tak snadné. Také se ptáte, co to má společného s řemeslem? Když jdete do kina na film, tak sledujete příběh. Co nevidíte, je roční práce kolektivu lidí a také nevidíte práci střihačů, každý záběr hrubě ostříhnou a pak ho dočistí. S kartami je to samé. Několik let hltáte významy karet, k tomu dozráváte, takže pobrané informace chápete náhle jinak, třídíte, děláte si systém jednodušší a pak se při jednom výkladu, kdy už vykládáte po sté, přistihnete při myšlence, že jste na začátku, že nevíte o nic víc, než jste věděli dřív, že nevíte nic. A tady začíná vaše cesta jako vykladače karet. Zdá se, že tady opisuju kapitolu Nenucenost je cesta jinak a máte pravdu. Jenže navíc je to i kapitola Projekce. Každá karta, kterou si za učňovská léta vyložíte, je vaší projekcí a na vás je, abyste tuto projekci poznali, pochopili pravý význam karty a aplikovali ji na sebe, abyste se poznali, abyste byli čistí ve vztahu k tazateli, ale hlavně k sobě. Jestli se ptáte, jaký by měl být dobrý vykladač karet, tak tento člověk je spojený se zemí, zná své kořeny, je materiálně zabezpečený a má pozitivní vztah k životu. Důvěřuje životu, vše přijimá s vděčností. Je otevřený a přirozený vůči druhým lidem. Je tvořivý, inspirativní pro druhé. Je radostný, vnitřně naplněný, mírný, prožívá harmonii se sebou, s životem a se svým postavením v něm. Je plný světla a síly. Vyzařuje přirozené teplo, srdečnost a veselost, navozuje tak důvěru u ostatních a dává jim radost. Je soucitný, ochotný pomoci. Má zjemněné vnímání. Vyjadřuje otevřeně a bez obav své pocity, myšlenky, vnitřní poznatky, jeho vnitřní upřímnost se odráží ve vztazích k druhým, nemáte pocit, že by hrál nějakou komedii. Umí také dobře mlčet, když je zapotřebí. Jeho hlas je plný, přijemně znějící. Umí říct Ne. Má vynikající schopnost vizualizace, chápe mnohé intuitivně. Jeho myšlenky se spontánně uskutečňují. Jeho vědomí je ztišené a široké. Zdá se vám to přehnané? Ale kdepak, takový je Mistr. Jedině takový člověk vám dokáže pomoci ve věcech života…

Poznej sám sebe.


Intuice jako Informace

Intuice není to samé, co si myslíte, že je. Ne každý poznal, co je intuice. V ezoterických knihách je často zmiňovaná, ale nic se o ní nedozvíte. Žijete hlavou? Říkali vám rozumbrado? Rádi analyzujete? Ověřujete rádi a dokazujete? Možná o intuici víte hodně, ale znáte ji málo. Ano, dá se o ní psát do nekonečna, ale je nepostihnutelná. Přesto má být jednou z důležitých esencí každého vykladače. Naslouchat intuitivně znamená sbírat informace ze zdrojů, které jsou mnohým lidem uzavřené. Je to komunikace na všech úrovních skutečnosti. Tak dobrý vykladač ví, co jste dělal, než jste přišel. Sám se tiše zeptá, přijde mu informace a řekne si: „Aha, tak takhle to máš. Dobrý.“ A stejně tak mu chodí při výkladu karet další informace, které dokreslují charakter věštby. Je to asi tak, že vnímání takového člověka jde až do takového detailu, že ví o poslané sms před několika minutami, ví o hádce, která proběhla, než jste dorazili k němu atd. Je to ten samý informační kanál, ze kterého přijme informaci, aniž by chápal její důsledky, ale protože důvěřuje životu, poslechne ji a zachrání si tím třeba život. Intuice je něco, co vám řekne: Běž teď ven a sedni si na louku. A o hodinu později se vrátíte domů a problém, který jste řešili se už mezitím vyřešil sám. Člověk, který má tuto schopnost by poznal, že při psaní této krátké kapitoly jsem byl nervózní, protože zprostředkovávám informace, které nejsou z mé vlastní zkušenosti a že tak docela nevím, o čem píšu. A přes to všechno mám pocit, že jsem to prožil, že i já jsem naslouchal nesčetněkrát své intuici a nesčetněkrát ji poslechl a přesto mi chybí nadhled, nepřekonal jsem ještě hranici racionálního života.

Naslouchej intuici.

Spravedlnost kartáře

Být kartář neznamená zalíbit se nebo zavděčit se svému okolí tím, co říkám. Spravedlnost kartáře je v respektování pravdy, v ovládnutí vášní a tužeb, svých pocitů. Ale jak to tak bývá, ne vždy je naplněna spravedlnost, protože je někdy třeba ustoupit od těchto abstraktních pravd a dát se do služby citu. Rozumějte tomu tak, že někdy člověk musí podstoupit citovou oběť, i kdyby tím poškodil spravedlnost. Navštívila mě matka dítěte, která si chtěla nechat vyložit budoucnost. Jako první informace přišlo jméno její dcery, během výkladu ještě doporučení nechat se podvolit emocím a jako poslední se objevilo neporozumění dceři. Matku to rozčílilo a vybudilo k hlasitému nesouhlasu. V podvolení se emoci jsem našel pravdivost informace a jako kartář zůstal spravedlivý. Chvíli na to jsem podlehl dojmu, že tento nátlak neustojím a řekl jsem: Cítím, že je to pravda, ale nemyslím, že je to tak. Tento výrok by dost dobře mohl charakterizovat neustálý boj spravedlnosti a mírnosti, ale vyjadřuje zbabělý ústup od pravdy. Cenná zkušenost. Pravdou je, že tento vztah dvou kvalit zaručuje neustálou proměnu a po čase tato zkušenost dává rozhřešení, že není vždy důležité být spravedlivý, protože to může být zničující, není důležité být vždy mírný, pod vlivem citů, protože by to bylo umrtvující. Spravedlnost a Střídmost kartáře jsou proměnné veličiny.

Buď odvážný.

Domněnky

Výklad z karet není kartářova domněnka, správný kartář se nedomnívá, kartář si uvědomuje svoje domněnky i ty skryté ve svém nevědomí. Kartář se nedomnívá ničeho, kartář ví. Kartář se nedomnívá, co si tazatel myslí. Pokud nevíte, zeptejte se. Není ostuda zeptat se na to, co vám není jasné. Kartář nedělá závěry, platné úsudky, závěry se ve výkladu uzavírají sami, pokud to tak má být. Může se stát, že výklad zůstane nevyřešen. To, nač se myslí, na co se zaměřuje pozornost při výkladu, bývá mylné a málokdy odpovídá pozdější skutečnosti. Nelze se domnívat, že výklad ovlivní pozitivní myšlení tazatele v daném okamžiku, pokud takový přístup není od srdce a dlouhodobějšího charakteru. Výklad z karet tedy není domníváním se, hádáním, ale prostým věděním a pochopením vyšších souvislostí. Pokud nevíte, nehádejte a raději připusťte, že nevíte. Dáte tím volný průchod událostem. A nebo výklad ukončete. Hádání z karet je připuštěno v případě, že je tazatel obeznámen s tím, že jste ještě začátečník a že se tím na něm učíte.

Nečiň platné úsudky.

Osudovost

Jako vykladač nesmíte podlehnout posedlosti kartami, závislosti na nich, důvěřivosti… Sami později poznáte, kolik lidí je na nich závislých, jak slepě důvěřují tomu, co říkáte – ať říkáte, co říkáte. Mohou vám být perfektním zrcadlem. Takoví lidé často zlehčují výklad karet něčím jako: „Tak mi hoď kartičky…“ a také slyší jen to, co chtějí slyšet, těmto lidem je někdy lepší říci „Ne“. Přišla za mnou žena, která se ptala na svou situaci v lásce. Bylo jasné, že se zamilovala do muže, který osudově miloval jinou ženu, ale protože byla již vdaná, rozhodl se na ní počkat a tento čas si zpestřit společností přijemné ženy (tazatel), která na tuto hru přistoupila. Po půl roce začala chorobně žárlit a stala se tak ženou na obtíž. Výklad ji naznačil, že v lásce ji čeká zkouška nejtěžší a to opustit ho a vyčkat než muž vyzraje pro opravdový a upřímný vztah. Již po týdnu za mnou byla znovu, že se jí to podařilo. Jediné, co se jí podařilo bylo, že našroubovala půlroční výklad na jeden týden. Fatalisté slyší jen to, co chtějí slyšet, šroubují vyslyšené útržky na nejbližší události a nechtějí vidět celou pravdu.

Fatalismus je na škodu.

Hranice

Etika vykladače není tak diskutovaná, jak by se zdálo. Většinou se setkáme s jedno nebo dvouřádkovým konstatováním, že by se neměla předvídat smrt a tím to celé končí. Jenže etika vykladače není věcí dvou řádků, ale je to celý systém hodnot, který má každý člověk srovnaný trochu jinak. Neznamená to, že se tomuto tématu vyhnu. Nedostatek informací a vnitřních hranicí mě dostalo do situace, kdy jsem s tím byl přímo konfrontován, ať už vědomě nebo nevědomě. Jeden muž po roce nešťasntě naznačil, že jsem mu ze života udělal peklo, když jsem řekl, že jeho rodiče tu nebudou navždy. Nevím, jak jsem to formuloval, ale muž ano. Celý měsíc byl ve stresu. Navštěvoval rodiče. Je to několik let, ale stále mi tento případ straší v hlavě na důkaz toho, že si nelze zahrávat se slovy jako smrt. Slova smrt a pomíjivost by neměla být tabu, ale nedoporučuji předvídat smrt, je to dost neužitečné a vlastně k ničemu. Pokud se vás člověk nepřijde ptát na svůj intimní život a vy jasně čtete mezi kartami tyto informace, nechte si je pro sebe a buďte diskrétní. Nepředvídejte nevěru nebo záletnictví, to jsou věci velmi intimní, tak intimní a závisející na duši člověka, že není radno takové události předvídat. Jedné ženě jsem řekl, že je nevěrná svému manželovi, bylo to v kolektivu, kde se všichni znali, atmosféra byla udýchaná a po této informaci k nerozdýchání. Tato událost mě naučila hned několika věcem – být diskrétní, na výklad si udělat čas, nedomnívat se a respektovat soukromí. Věcí velmi těžkou při vykládání karet je nedávát tazateli klamné naděje, ale zároveň mu nebrát vůli k životu tím, že bychom mu vzali poslední světélko naděje. Pokud ovládáte psychokinezi, telekinezi, levitaci, nechte si tyto schopnosti pro své vlastní potěšení a neděste těmito paranormálními jevy tazatele. Přišel se zeptat na svou budoucnost, na možnosti, ne se rozptylovat nebo znervózňovat. V případě, že by člověku např. psychokineze pomohla odbourat hranice v životě, zvažte tuto možnost…

Nepředvídejte smrt
Nepředvídejte nevěru
Buďte diskrétní, ctěte soukromí
Udělejte si dostatek času
Nedomnívejte se
Nedávejte klamné naděje
Neberte světlo naděje
Neděste tazatele paranormálními jevy

Čas

Trochu mě děsí kartáři, kteří zvládnou tazatele za patnáct minut a naúčtují si dvě stě korun. Nesoudím je za to, ale dost dobře si nedokáži představit, co z toho má tazatel a potažmo, co z toho má kartář. Za léta vykládání jsem přešel od pětiminutovek u stolu během oběda přes dvacetiminutovky po obědě k večerním hodinovým či dvouhodinovým sezením s tazatelem. Hodina čistého času pro tazatele postačí. Vykládát karty není jen o té jedné hodině. Čaroděj by se měl připravit. Vemte si takovou prodavačku v obchodě s uzeninami. Ta také musí přijít ráno do práce dřív, aby nakrájela salámy a vám je pak jen úhledně dala na papír a zabalila. Čaroděj by se měl naladit na přicházející energii, zvolit si způsob, jakým bude pracovat s klientem, jaké metody použije, jak zjistí téma výkladu apod. Musí se zklidnit – to je předpoklad pro kvalitní výklad. Řekněte mi, jak může člověk vykládat karty několika lidem po sobě, aniž by si na chvíli odpočinul, vystoupil z energie, ve které byl a směle vkročil do další. Jak může podat kvalitní výkon, když se opravdu nezaměří na energie přicházejícího člověka? Pro čaroděje by mělo být přijemnou událostí, že za ním přichází tazatel a měl by si z tohoto setkání co nejvíce odnést. Není náhoda, že k němu přišel právě tento tazatel. Svými energiemi si ho přilákal. Tazatel, který za vámi jde, přichází pro svůj čas, který mu věnujete. Věnujete se pouze a jen jemu. Nebuďte časově přesní – hodinu a dost, dovolte si přesáhnout rámec hodiny, uvidíte, že za hodinu poznáte tazatele mnohem víc, po hodině tazatel přestane dávát pozor na to, jestli něco hraje nebo ne, otevře se sám, ale chce to čas a klid. Ten na stole po obědě mít nebudete.

Udělejte si čas.

Jeskyně

Soustřeďte se na podstatu sezení s klientem, místo práce přijde samo dříve nebo později . Ať se stane jakousi jeskyní, kam za vámi lidé chodí pro radu, jeskyní, která vypovídá nevědomě něco o vás. Jedna paní z Ostravska je věřící a občas vykládá karty svým známým. Bydlí v paneláku a když vstoupíte do jejího bytu, vstoupíte do obyčejného panelákového bytu, nepamatuji si na nic výstředního, snad jen matně záclonu a sám nevím proč. Byl to byt prostý, ale oduševnělý. Je velmi těžké být jednoduchý, jestli mi rozumíte. A ta paní, ta to tak měla. Hned vámi prostoupila její energie, její duch a nemusela vám vykládat karty. Jedna mladá žena z Turnova má v zálibě druh andělských karet, neustále je nosí v kabelce a míchá si je. Když navštívíte její byt, první, co zaregistrujete je šero až tma, pak uvidíte po stěnách pověšené obrázky mandal a zvláštní nepořádek. Tato dívka se snažila poznat spiritualismus, ale byla teprve někde na počátku své cesty. A ještě jedna paní, tentokrát z Jablonce nad Nisou, která se zabývá kineziologií, pracuje ráda venku. Pamatuji si stůl pod jabloňovým stromem, docela obyčejný dřevěný stůl, na něm džbán s vodou, dvě sklenice a paní, co přichází. A to zvláštní světlo. Neopakovatelná atmosféra. Když začínáte, nebojte se být prostí jako chléb. Nemusíte hned rozsvěcet svíce v pokoji, věšet na stěnu šátky… Ta forma sama přijde časem, s rituálem, který si také naleznete. Buďte sví. Později zjistíte, že klidných míst se najde víc, ten klid čiší z vás. Lidé chodí za vámi. Agatha Christie ve svém životopisném románu psala, že když za ní jednou přišla reportérka z novin, chtěla ji vidět na místě, kde píše své detektivky. Agatha Christie takové místo neměla. Psala, kde se dalo, kde se jí zrovna chtělo. Mohl to být stůl v rohu kuchyně, stejně jako v ložnici. Stačilo, aby měla svůj psací stroj.

Forma přijde sama.

Jak vykládání karet funguje fakticky?

Veškeré bytí je podřízeno nejvyššímu řádu. To znamená, že neexistují nahodilé životní situace, změny. Ani dobré ani špatné. Osud si vytváříme nevědomě sami, vnímáme ho jakoby z vnějšku a říkáme si: „To byl Osud.“ Nebo: „To nebyla náhoda, to byl Osud, že jsme se potkali.“ Osud tu není nic mysteriózního, ale je projevem našeho ducha, naší energie. Je to opět naše projekce do vnějšího světa. Když nás potká něco zlého, jsme obětí. Když nás potká štěstí, cítíme se svobodní. Je to cesta od otroctví ke svobodě. Naše duše je náš střed, kolem něhož se všechno točí. Přepadli vás? To nebyla náhoda, to nebyl osud v tom smyslu, to byla událost, která vás musela potkat proto, jak jste se vztahovali sami k sobě. To my jsme ti, kteří si vytváří situace. Možná jste potřebovali zjistit, že i jiní lidé mají tendenci se pojistit, touží si všechno podržet a přehlížejí proto potřeby druhých. Vzpomeňte na ženu, co se zamilovala do muže, co miloval osudovou ženu… Ona vědomě přistoupila na tuto hru a když se situace obrátila v její neprospěch, začala se cítít jako oběť. Kdyby si byla vědoma své ceny, řekla by: „Ne. Počkám si na vyzrálého muže.“ Začala se ptát, co bude. Bylo od počátku jasné, co bude. Rozchod. Celá tato situace jí příšla, protože její duše potřebovala lekci pokory. A přichází další – lekce trpělivosti a zkoušky opravdové lásky. Výklad karet je cestou do duše, jež je součástí nevědomí a je to cesta pro odvážné – kdo ustojí pocit, že existuje něco vyššího, před čím musí pokleknout? Příliš mnoho věcí nezávisí na naší vlastní vůli a je jen věcí strachu nepřiznat si, že za svůj život jsme odpovědní my sami, ne karty, ne jiné výkladové metody. Proč lidé chodí za vykladači osudu? Proč chtějí znát svou budoucnost? Proč je raději nezajímá ono tady a teď? Jedině s tím lze něco dělat. Karty jsou od toho, aby nám dali nezaujatý náhled na situaci, ve které se člověk ocitnul (proto ta složitá čarodějova cesta za sebepoznáním, aby neprojektoval do výkladu sebe) a aby viděl, jak se událost bude vyvíjet dál, když… Jako kartář časem pochopíte, že podstatou celého výkladu je moment právě teď, to je základní klíč k celému výkladu. Co právě teď osoba zosobňuje? Co si sebou nese z minulosti, co nemá vyřešené? Co jsou její tajné myšlenky právě teď? Jaká jsou její přání a žádosti právě teď? Jakou situaci spustila, co se k ní blíží? Jak je ukotvená v životě právě teď? Co je její podporou právě teď? Co jí překáží právě teď? Čemu vzdoruje právě teď? A tak dále. Moment teď a tady je klíčem k pochopení budoucnosti.

Osud si vytváříme sami.
Podstatou celého výkladu je moment právě teď.

Použité literární prameny:
Paní Dallowayová, Virginia Woolfová (doslov Květiny pro paní Dallowayovou, Martin Hilský) str. 155,156, Euromedia Group k.s. – Odeon, 2004
Základní kniha o čakrách, Sharamon Baginski, Pragma, 1993
Zrcadlo okultismu aneb využití tajných věd v praxi, Věra Kubištová-Škochová, Schneider vydavatelství Brno, 1997
Osho Zen Tarot kniha, kolektiv autorů, Synergie

Continuity – film improvement

continuity
film improvement

cz skript = us continuity and script supervisor

V závěrečných titulcích českého filmu naleznete mimo jiných i funkci Skript. Když se zeptáte někoho, kdo nepracuje u filmu, co dělá skript, většinou dostanete váhavou odpověď typu: „No, hlídá, aby to navazovalo“. Když budete hodně naléhat, někdo možná ještě přihodí: „Když jako někdo ztratí čepici, tak aby ji už v dalším záběru neměl.“ Takže odcházíte s pocitem, že skript hlídá to, aby TO navazovalo, ale přesně CO, to nevíte. Přiznám se, že nevím spoustu věcí o pracovní náplni jiných povolání, ale to je tím, že nejsou tak vidět. Film je „na očích“ a přesto je víc zahalen tajemstvím. Filmoví tvůrci, stejně jako kouzelníci, vytvářejí iluzivní svět.
České „skript“ je z anglického „script“, jinak také „screenplay“, což znamená scénář. Práce skriptu u českého filmu tedy zahrnuje „continuity“ a „script supervisor“ amerického filmu. Continuity se zabývá kontinuitou (tzn. návazností) a script supervisor (takový dozorce scénáře) hlídá a zaznamenává změny ve scénáři. Je celkem logické, proč v Čechách máme pouze skript. Film v Čechách má odlišný (rozuměj úsporný, rodinný, regionální atd.) charakter výroby.
Skriptky (ženský rod proto, že tuto úlohu u filmu nejčastěji zaujímají ženy) označují režiséra za Boha, sebe za Svatého Petra. Osobně vidím režiséra jako vrchního inspektora (pracuje podobným způsobem, stejně jako shodně využívá lidské zdroje) a skript jako soukromého detektiva (pátrá sám tam, kam policie nemůže a leckdy dojde k zajímavým výsledkům). Ve své podstatě je to přesné, ale je třeba dodat, že u filmu mají všichni svůj konkrétní význam, neméně důležitý, a selhání kohokoliv se na filmu odrazí.

povinnosti skriptu dita zábranská – grandhotel 2005 kontinuita vnější kontinuita masek kontinuita kostýmů kontinuita pohybu kontinuita rytmu kontinuita prostředí kontinuita vnitřní kontinuita emocí kontinuita důsledků konání script report číslování záběrů (požadavky střihače, režiséra a d.o.p.) kvalifikace záběrů metráž záběrů, stopáž objektiv, clona, filtry cam rolls, druh materiálu záznam o počasí během natáčení kontrola natáčecího plánu 1000. klapka vykopírování záběrů kontrola denních prací videoprinty filmová osa	script supervisor antoniodeli – grandhotel 2005 scénář rozdíly v lit. a techn. scénáři během natáčení sledování dialogu zápis změn v dialogu střeva (postavy m.o. a obsah záběru)	skript a štáb jaroslav plesl, david ondříček – gh 2005 director line producer script writer production manager unit manager art director 1st assistant director 2nd assistant director director of photography camera operator focus puller loader video assistant costume designer wardrobe misstres wardrobe assistant editor editor assistant gaffer make up sound mixer boom operator photographer props assistant propman set

SKRIPT

Vybavení skriptu:
rozkládací židlička střední velikosti – musí se dát rozložit všude i ve stísněných prostorách
taška přes rameno s kapsami – na rozrůstající se skriptový scénář, balík tužek (fluktuace tužek)
stopky nepípací - měření hereckých zkoušek, délky jednotlivých záběrů
vícebarevné propisovací tužky – označení jednotlivých jetí záběru
protialergická náplast úzká – na potrhané dírkování skriptového scénáře
karabina – na tapy, náplasti, tužky
kapsové kalhoty nebo zástěra s kapsami – na tužky, zápisník, gumy, sešívačku, sponky apod.
mini sešívačka – přichycování skriptreportů k sobě, cinematographic breakdowns k jednotlivým scénám apod.
kancelářské sponky – pro pořádek ve scénáři (co je natočené a co není)
euroobaly – na denní dipozice, složky a skript reporty
čisté bílé papíry dírkované – na záznamy k jednotlivým scénám, vkládá se do skriptového scénáře
script reporty – předtištěná zpráva o negativu
lepidlo na papíry – na přilepování videoprintů a poznámek
polaroid nebo digitální foťák – nafocení scény (i po natáčení – možnost přetáček), situace záběru
laptop – není nutný, ale pro skript praktický – stahovaní fotek, přiřazování k jednotlivým scénám apod.
sluchátka - k odposlechu dialogu
pevná spona – na scénář, když je větrno

Fyzické a mentální vybavení skriptu:
dobrá paměť – dlouhodobá (dotáčky k obrazům i po měsicí), krátkodobá (situace z protipohledu), fotografická (pátá paní v komparzu měla sponku za levým uchem a teď před šestým jetím jí tam nemá), sluchová (co bylo za dialog v 46. obraze?)
pečlivost – poznámky k jednotlivým obrazům, záběrům, jetím, návaznosti kostýmů, masek, technické věci. Skript si vede poznámky ke všemu – všichni se ho na všechno ptají doslova a do písmene.
výdrž – natáčecí den pro skript začíná snídání (poslouchá plány režiséra a kameramana na den), natáčecí den obvykle trvá 12 hodin, pro skript 18 hodin – po natáčení sedne, přepíše skript reporty (zprávy o negativu), připraví se na následující den (založí si ve scénáři scény, které se budou točit, vypíše si, co je nutné nejvíc sledovat, zkontroluje číslování záběrů)
optimistická nálada – skript nevede hádky, nepropadá ponorkové nemoci (při 40 dnech natáčení se obvykle dostaví 2x), snaží se zjistit a vyřešit příčinu problému, popřípadě vysvětlit, jak k dané situaci došlo.
dobrý zdravotní stav – skript nesmí onemocnět! JE JEDINÝ, KDO MÁ PŘEHLED o tom, co je natočené, jak se čísluje, na co se navazuje. Obvykle se v jeho poznámkách nikdo nevyzná. Ale dobrý skript vede poznámky tak, aby se v nich případě potřeby vyznal i amatér.

Oblečení:
U filmu se obléká v zásadě praktickým způsobem. Točí se zimní exteriéry na horách? Silné ponožky, kvalitní zimní obuv, termoprádlo (nohavice, spodní, tílko), druhá vrstva, popřípadě třetí vrstva – nejlépe podle doporučení výrobce daného prádla). Kalhoty, bunda, čepice, rukavice, šála. Značkové oblečení zajistí dostatečné pohodlí a přijatelný vzhled (např. Moira, Northface atd.). Je si třeba uvědomit, že natáčení je zdlouhavé a s prostoji. Je nepříjemné točit exteriéry v 5 stupních, když prší, fouká vítr a stát v tom celý den. Ujištuji, že ani pláštěnka není velká spása. Na natáčení je třeba vyvarovat se pestrému a světlému oblečení (odráží se), zapomeťe na žlutou, červenou. V každém případě jsou informace o počasí během natáčení velmi praktické a podcenit tento fakt se nevyplácí.

POVINNOSTI SKRIPTU

kontinuita vnější

Skript si před natáčením vyžádá Složky – obrazy složené v posloupném prostředí se všemi potřebnými údaji. Níže uvedený příklad je Dekupáž obrazů v posloupném pořadí. Ve Složkách navíc naleznete informace o hracích rekvizitách, východu a západu slunce ap.

příklad:
Obraz 37 Písek – silnice u parku – exteriér – den – retro
Postavy: Benjamin2, auto s tmavými skly

Obraz 38 Písek – byt Benjamina – interiér – noc – retro
Postavy: Benjamin2

Obraz 39 Písek – studentský dům – pavlač – interiér – podvečer – retro
Postavy: Benjamin2, slečna Jana, 6 studentů

Obraz 40 Písek – před hotelem Otavan – exteriér – noc – retro v retru
Postavy: Benjamin2, slečna Jana, 6 studentů

Obraz 41Písek – studentský dům – pavlač – interiér – podvečer – retro

Postavy: Benjamin2, slečna Jana, 6 studentů

Obraz 42 Písek – před hotelem Otavan – exteriér – noc – retro v retru

Postavy: Benjamin2, slečna Jana, 6 studentů

K čemu to je? K ničemu, pokud jsou Složky nepřehledně udělané (tzn. špatně zvolený font, nelogicky seřazené informace – daný sektor se čte od shora vlevo dolů vpravo). Pokud jsou srozumitelné, tedy se v nich dobře orientuje, pak slouží k rychlé orientaci v ději behěm natáčení. „Nezapomněl jsem na něco? – podívám se, zkontroluju postavy, rekvizity.“

kontinuita kostýmů a masek
Kostymérky si vedou svůj deník. Je možné je poprosit o kopii Deníku kostýmů, když ho mají hotový. Pokud ne, nezbývá než si ho za pochodu vyrobit. Buď se do skriptového scénáře ke každému obrazu píše

Marina: Přívěšek srdíčko, Triko modré Gant, Kravata – žluté, modré pruhy, Kalhoty dlouhé hnědě Tom Tailor. Boty černé páskové, bez ponožek.

Nebo tedy používáte mini složku, kde jsou seznamy kostýmů podle jednotlivých postav v obrazech v posloupném pořadí. Pro skript je vždy nejlepší variantou mít všechno pohromadě, tzn. ve skriptovém scénáři. Eliminuje se tak zmatek během natáčení (nemusí prohrabávat deset složek, jestli není někdě něco poznamenané – když to není ve skriptovém scénáři nebo v hlavě, není to nikde)

K maskám jen to, že Maskéři si vždy fotí postavu pro daný obraz, vedou si své poznámky. V každém případě, také si nepamatují, jak masky hrály.

Příklad: Postava Ilji ve filmu Grandhotel je upravena před záběrem takto: Má dlouhé hnědě vlasy. Ilja nosí vlasy stažené do culíku gumičkou. Pěšinku má nalevo, pramínek vlasů za uchem. Jemně nalíčené rty. Po záběru končí takto: Vlasy má stažené do culíku gumičkou. Pešinku má nalevo, pramínek vlasů se vysmyk před ucho. Pro následující obraz ji maskér připraví jak byla před začátkem posledního záběru předchozího obrazu. Režisér se pak zeptal: Má ten pramínek za uchem?
Pokud by se točil následující obraz po měsící, vyvstala by otázka, kde má ten pramínek a vlastně měla ten pramínek za levým nebo pravým uchem? Toto hlídá skript, ne maskéři.

Co je ještě třeba hlídat? Změnu počasí v ději. Zmokla postava? Bude v následující scéně mokrá? Když pršelo, bude silnice ještě mokrá? A co skla aut? Aktivitu postavy: Hrdina běžel poměrně dlouho – bude zpocený? Bude zadýchaný?

kontinuita pohybu a rytmu
Kontinuita pohybu – jakým směrem postava šla, jakou nohou vykročila ze záběru, hýbala rukama? Co udělá v dalším záběru? Kdy hrdina minul osudovou ženu? Bylo to dřív než došel ke stánku se zmrzlinou nebo až když minul stánek? Mělo už dítě zmrzlinu nebo si ji teprve kupovalo?
Rytmus – jak rychle běžela postava v předchozím záběru? Běží teď pomaleji nebo má běžet ještě rychleji?
Skript by měl hlídat také rytmus nejen vzhledem ke scéně, ale také vzhledem k celému ději. Musí si najít vhodný porovnávací moment.

kontinuita prostředí
Jsou prostředí, která navštívíme ve filmu vícekrát. Např. pokoj hrdiny, před domem, na náměstí. Všechna prostředí se přirozeně mění. Je třeba si pohlídat základní moment prostředí – např. náměstí. Architekt oddělal značku zákaz vjezdu, přimontoval značku Pěší zóna. Prostředí se mění v ději (množství kol zaparkovaných před hospodou bude vyšší v pátek večer, když jde Tomáš s Annou na rande) A protože si domluvili rande na půl devátou, tak nejenže musí mít čas půl deváté nastavený na hodinkách Tomáš na ruce, ale také musí být půl deváté na pouličních hodinách a hodinách na radnici. A až se vrátí domů a bude se plížit přes kuchyni, tak na hodinách by mělo být o něco víc… Čas v ději – nesmí se zapomenout na kalendáře, čas v tramvaji, čas na vlakovém nádraží, čas na kurzovním lístku …

kontinuita vnitřní

kontinuita emocí
Kontinuita emocí je spíše záležitostí intuitivní. Zde jde spíš o to, jestli emoce správně gradují či jestli emoce na place odpovídají scénáři. Kontinuita emocí je věcí režiséra a herce, nicméně pokud je něco hodně zarážejícího…

kontinuita důsledků konání, logiky
Zdá se to jednoduché, ale přijít na důsledky chování postavy je někdy velmi obtížné, někdy se to rovná práci detektiva. Uvedu ilustrativní příklad. Jako skript stojíte v motivu kuchyně a díváte se na ní. Něco tu nesedí. Všechno je na místě, jak má být – všechny rekvizity jsou správně rozmístěny a doplněny, jenže – něco není v pořádku. Hrdinka ráda vaří na plynovém sporáku. Ano! Na to, že hrdinka bydlí v tomto bytě celý svůj život, kuchyňská linka vypadá jako velice zánovní. S tímto poznatkem se skript obrátí na režiséra. Rekvizitáři nanáší na kuchyňskou linku patinu, na stěnu u sporáku olejové skrvny od pečení.
Někdy hlavu zamotá hlavu dopravní značka. Ulice, klid, je po dešti. Přijíždí automobil, naráží do dopravní značky, která se ihned kácí. Něco nesedí. Později se ukáže, že značka působí neomšele a je suchá!
Jiný případ důsledku konání (de facto – prodloužení času). Nestává se často a dost těžko se takový příklad vymýšlí. Hrdina se zvedne z houpacího křesla a odejde. V zápětí někdo vstoupí do místnosti, křeslo se ještě houpe.

script report

číslování záběrů
Číslování záběrů není až tak složité, ale je nutné od počátku držet jednotný systém (stejné číslování používá scénárista, režisér, kameraman i střihač)

1. Scenárista čísluje obrazy v literárním scénáři, čísluje posloupně. Napsal scénář o 120 obrazech. Domnívá se, že je třeba k obrazu 80 dopsat ještě jeden obraz. Aby nemusel přečíslovávat obrazy od 80 výše, rozdělí obraz 80 na obraz 80A a 80B, což se později v číslování odrazí.

2. Kameraman si zatím připravuje TS a protože se nedohodnul se střihačem na jednotném číslování, začne do TS automaticky číslovat obraz 80A následujícně: 80A/1, 80A/2 – tato dvě čísla znamenají dva odlišné záběry.

3. Protože střihačův program pracuje určitým systémem, chce střihač po skriptu, aby se natočený materiál značil systémem, který je odlišný od požadavků kameramana (ještě později problém s vykopírováním konkrétních záběrů), asistenta režie, klapky nebo zakladače.

4. Skript, protože čísluje v systému jiném, je nucen označit záběry jinak, na klapce je jiné číslo, zpětně číslo nesouhlasí s číslem v technickém scénáři a proto se v tom logicky kameraman nemůže vyznat. Vyvstává také problém s tím – co podle technického scénáře bylo natočené a co nebylo. Náhle je skript jedinou osobou, která ví, co bylo natočené, co se má točit a jak to správně označit.

Systém číslování:

Obraz 1, první záběr – master akce (akce natočená v kuse v Celku), první jetí
1 / 1
Obraz 1, první záběr, druhé jetí
1 / 2
Obraz 1, druhý záběr, první jetí
1 / A / 1 (písmeno se píše jako kapitálka)
Obraz 1, třetí záběr, druhé jetí
1 / B / 2

a teď pozor!

Dojde-li na číslo obrazu 80A značí se takto:

Obraz 80A, druhý záběr, druhé jetí
80A / A / 2

Písmena X, Y, Z se vyčleňují pro trikové záběry – točí se na ně tzv. PLATES – podklady pro trikové záběry. K těmto záběrům je nutné také poznamenat všechny důležité informace: Objektiv, Clona, Filtry, Focus, Výška kamery od země.
V zásadě se nepoužívají k číslování písmena podobná číslicím: G,I,J,O

Pokud se jede více záběrů k jedné scéně než je písmen v abecedě, jede se abeceda podruhé…
Obraz 1, dvacátý první záběr, 3 jetí.
1 / B A / 3
K této situaci dochází např. při improvizaci režiséra, když není jasně rozzáběrovaná scéna, či při špatném počasí a změně plánu. Když se dlouhý obraz rozdělí na 2 poloviny, protože technicky ho není možný v kuse natočit apod.

Jistě si dokážete představit zmatek v číslování, pokud je navíc STORYBOARD očíslovný zcela jinak. Jistě chápete, že v číslování se vyzná jeden člověk – skript.

technická kontinuita – je třeba sledovat průběh scény natáčené v sériích záběrů (ano, několik sérií několika záběrů – např. 10 sérií – rozuměj 10 sérií záběrů stejných velikostí po 6 jetích) Jsi si jistý, že v 6. sérii scénu herci ještě hrají úplně stejně jako na začátku? S tímto také souvisí MASTER scény. 1.jetí by se mělo odehrávat jako 2.jetí, stejně jako 3. jetí atd. Proč? Vemte si hrdinku sedící v křesle, která se podívá na hodiny, podrbe se na nose a: V prvním jetí sedí s rukama v klíně, podrbe se na nose a ruce dá zpět do klína. V druhém jetí sedí s rukama v klíně, podrbe se na nose a ruce položí na opěrátka. Pak se podívá opět na hodiny a někdo zaklepe. Ustrašená sedí v křesle. Znovu pohled na dveře a zpět na ní. Nezdá se to podstatné? Myslíte si, že si zkrátka režisér vybere ten lepší záběr? Ale co když druhá polovina druhé půlky druhého jetí bude herecky přesnější? Ve výsledku by to asi vypadalo tak, že hrdinka sedí v křesle, sledujeme její tvář, podívá se na hodiny, sledujeme jí v PC, podrbe se na nose, podívá se na hodiny a dá ruce do klína, někdo zaklepe na dveře, sledujeme jí v PC, je vyděšená, strachy rukama svírá opěradla. Pohled na dveře, pohled zpět na ní, sedí v křesle a strachy si žmoulá ruce. Pravda, když je na scéně pět herců, těžko se to sleduje.

Příklad rozporuplné práce:
Miroslav Ondříček (slavný to kameraman): A Vy tu jste co?
Antonio Deli (skript to v zaučení): Skript.
Miroslav Ondříček: Ach, skriptka!
Antonio Deli: eh…
Miroslav Ondříček: A jak Vám to jde?
Antonio Deli: Ale jo…
Miroslav Ondříček: Všimnul jste si, že teď v tom jetí udělal pan Dulava jiný pohyb rukou?
Antonio Deli: Ne. Ale David říkal (rozuměj David Ondříček, syn Miroslava Ondříčka), že to nemám sledovat, protože teď točí i s nezkušenými herci.
Miroslav Ondříček: Ale to jste ŠPATNÁ skriptka. (na slově ŠPATNÁ si dá ve výslovnosti záležet)
Antonio Deli: (mlčí a trpně kouká)

kvalifikace záběrů
To jestli je záběr dobrý rozhoduje režisér. Tedy kroužkuje se nebo křížkuje na pokyn režiséra. Někdy se jasně nevysloví. Je si třeba psát jeho reakce do popisu záběru. Desetkrát řekne Výborně, třikrát slušné. Stanovisko kameramana a zvukaře se také případně píše do popisku nebo se zvolí systém dvou koleček a dvou křížků. Pokud zapisujete do skript reportu tyto reakce obzvláště pečlivě, můžete způsobit pochybnosti střihače, který při práci na předchozím filmu spolupracoval s jinou skriptkou, která toto nezapisovala a střihač se pak ptá: komu se to zdá výborné….? Tedy, je dobré věnovat pozornost i poznámkám na konci skript reportu, kde je místo pro tyto informace. Např. V popiscích naleznete zápisky typu: Výborně, slušně, nic moc, nemastný neslaný. Toto jsou výroky pouze režiséra nikoliv mé.

metráž záběrů, stopáž
První čtení scénáře provádí skript se stopkama, odhaduje, jak dlouhý film bude. Zhruba platí pravidlo, jedna strana je jedna minuta. Záleží však na charakteru scénáře a rukopisu režiséra. Scénář se čte nahlas, srozumitelně. Skript si tak udělá první obraz o filmu. Je dobré mít po ruce blok a zapisovat si nápady (např. Pozor – ve filmu hodně prší! Nebo poznámky k nelogičnostem, které vznikají přepisováním x verzí scénáře).
Během natáčení skript měří délku scény během zkoušky – pro představu, kolik materiálu se protočí, jakou je třeba založit roli. Později skript stopuje každé jetí záběru (od pokynu kamera jede/rolling do stop) a přepočítává vteřiny na metry. 1“ je 0,45 metru filmu. Praktické je vytvořit si tabulku na 4 minuty po vteřině. Usnadní to mnoho práce. Přepočet slouží střihačovi, aby věděl s kolika metry filmu má teď do činění.
Někdy se stane, že záběr zůstane nezměřený (error digitálních stopek, selhání lidského faktoru)

objektiv, clona, filtry
Nemá cenu vypisovat všechny velikosti objektivu, všechny clony a filtry. V každém případě je třeba zapsat vždy všechno! Pokud nevíš, zeptej se. Za zeptaní nic nedáš, maximálně tě sepsnou, že se ptáš.

cam rolls, druh materiálu
Role se značí vzestupně např. A1, A2, A3. Písmeno A, B či C označuje kameru. Na tři kamery se v Čechách točí jen výjmečně technicky náročné a drahé záběry. Zapisuje se také druh zakládaného materiálu a to vždy! Pokud se tak nedělá, vznikne v poznámkách mezera, kde potom není jasné, jesti už byl založený nový materiál či se stále jelo na předchozí druh. A protože nikdo není neomylný i zakladač může přijít za skriptem a požádat ho o zpětně doplnění.

Druhy materiálu např. F-125, F-250, F-500, F-64D, F-250D, T-500 (pro více informací hledej na stránkách výrobců film. materiálu)

záznam o počasí
Změna počasí, změna světelnosti se zapisuje pro střihače.

Níže vidíte ukázku vyplněného předtištěného formuláře SKRIPT REPORTu.

		GRANDHOTEL
Režie: David Ondříček
Kamera: Richard Řeřicha
SKRIPT REPORT	strana 1			první klapka:7:00	wrap: 19:30
Strana scénáře:38,2		Natáčecí den č.: 8		Datum: 24.8.05,středa
obraz / záběr / jetí	O X	popis	s	F, T, vzdálenost	poznámky
A62 500T 50/A/1	X	Ilja zatahuje ruční brzdu PR.	nezměřeno	F 75 T 4 1/3	Během záběru se zatáhlo.
50/A/2	X		nezměřeno
50/A/3	O	Nejlepší.	6“ 2,72 m

	Skript: Antonio Deli
	Poznámky: KA 64 – kamera A, 64.role PN plot – pravá noha do plotu, LN nahoru – LN šlape navrch plotu.

Poznámky:
Skript report se stránkuje. Jedná se o jednotlivé strany, které se snadno pomíchají a posloupnost stran není nikdy jasná. Tedy, co první skript udělá, očísluje si stranu.
Na co se nejsnáz zapomíná je zapsání první klapky dne a poslední klapky dne. Pracovní filmařský den je 12 hodin. Tedy vidíme, že přesčas je půl hodiny.
Strana scénáře se vypisuje pro střihače, aby nemusel ve střižně ztrácet čas tím, že hledá, kam jaký dílek filmu patří. Čísluje se natáčecí den, protože je dobré vědět, kdy se co točilo. Skript často později zpětně dohledává informace pro ostatní.
Do data je dobré si zapsat také den slovy. Nikdo si nepamatuje, kolikátého bylo. Každý se raději zeptá: “Co se točilo minulou středu?“
Číslo role a druh materiálu je lepší zapsat jinou barvou než je vyplněný formulář, ale ne červenou apod., protože se skript reporty často faxují (z placu do kanceláře, z kanceláře do střižny).
Do poznámek v reportu se také píše FPS (frames per second), druhy použitých filtrů (např. NDO9, POLA atd.), počasí během natáčení.

během natáčení

1000. klapka
Tento moment by neměl být opomenut, tudíž je nutné sledovat. Na tento den se kupuje šampaňské, hromadně se oslaví! Tisícátá klapka je vhodnou událostí pro novináře.

sledování dialogu, zápis změn v dialogu

střeva (postavy m.o. a obsah záběru)
Jasně se označí do scénáře délka každého záběru – dlouhou čarou po straně.
Pokud je třeba, označí se vlnovkou ten, kdo mluví mimo obraz, rovnou čarou, kdo mluví v obraze.

videoprinty
S videoprinty je těžká věc. Ne na každém natáčení se tisknou videoprinty. Ne každý videooperátor má svatou trpělivost a čas (zejména, když nemá asistenta). Videoprint je černobílý či hnědý obrázek – moment, vytržený ze záběru zhruba ve velikosti kreditní karty. Je třeba ho označit číslem záběru a datem natočení a lepit si je na papíry, které se vloží do skriptového scénáře. Vedle obrázku si je možné dělat poznámky totožné s poznámkami ve skriptreportu – na jaké roli je.
Videoprinty jsou však velmi zrádné. Nelze na ně přehazovat svou nepozornost… Sice pomůžou vybavit si situaci. Ale na černobílém printu velikosti kreditní karty není vidět to, co na plátně jiných rozměrů – není na něm dost dobře vidět, zda má hrdina rukavice (co když jste si vyprintoval hrdinu právě s rukama v kapse), zda zatáhnul ruční brzdu pravou nebo levou rukou (vyprintovaný obrázek ukazuje hrdinu před zatažením brzdy) apod. Dokáže ale napovědět leccos o filmové ose. Viz. níže.

filmová osa
Filmová osa je něco, co SPECIELNĚ SKRIPT MUSÍ SLEDOVAT, i když mu kameraman řekne, že si ji hlídá. O problematice filmové osy bylo napsáno dost. Odkazuji na Filmovou řeč od Jerzy Plazewskeho.
Ve stručnosti: Filmová osa je pomyslná čára mezi kamerou a objektem (v případě jedné osoby na scéně) častěji mezi dvěma a více objekty. Kamera snímá situaci tak, aby se divák orientoval v prostoru. To znamená, že neskáče kolem objektů, jak se jí zlíbí, nicméně překračuje filmovou osu podle určitých pravidel.
Nejčastěji uvádím příklad překračování filmové osy na jedoucím vlaku. Představte si vlak jedoucí po kolejích, kde koleje tvoří pomyslnou filmovou osu spojující dva objekty. Představte si, že kamera stojí před kolejemi a snímáte vlak z této strany. Vlak přijíždí ke kameře zprava. Střih. Přejdete s kamerou za koleje a točíte projíždějící vlak z druhé strany. Ale ouha! Sedíte ve střižně a co se nestalo. Chcete nastřihnout tyto dva záběry na sebe, ale nejde to. V jednom záběru jede vlak doleva a v druhém doprava. A co hůř! Vzniká dojem, že ty dva vlaky jedou proti sobě a že se srazí! Příště tedy budete opatrnější a nezapomenete, že existuje filmová osa a že je třeba ji ctít. Filmová osa se musí správně překročit (např. osově neutrální záběr – vlak přijíždí zprava, střih, vlak jede proti kameře, střih, vlak jede doprava).

za kolejemi
============================<HHHHHHH==========
před kolejemi K

před
=====HHHHHHH>=================================
za K

SKRIPT A ŠTÁB

director
Skript má nejblíže k režisérovi. Zapisuje jeho myšlenky, věcné i zcestné poznámky, hodnocení natočených záběrů. První a poslední osobou, když se skript vyjadřuje k hercům, je režisér. Skript neúkoluje herce! Narušil by jejich křehkou práci.

Příklad špatné práce:
Režisér: Prosím tě, pusť nám záběr Křemílek.
Skript: Cože? Moment, musím to najít.
(Vždy si psát scestné poznámky režiséra, jeho scestné označení záběru jako Křemílka – je to poznávací znak tohoto záběru.
Už vždy ho bude označovat jako Křemílka, i když se jedná o záběr 79A/A/7.

line producer
Výkonný producent je člověk, který pověřuje skript kontrolou natáčecího plánu, zda něco nechybí apod.

Příklad špatné práce:
Výkonný producent: Zjisti mi, zda něco nechybí v novém natáčecím plánu.
Skript: Všechno, co tam je se ještě netočilo.
Výkonný producent: Říkal jsem, že chci vědět, co tam chybi!
(Skript pátrá po pravém smyslu otázky – tedy je nutné zjistit, zda všechno, co je v natáčecím plánu se skutečně má točit a pak projít celý scénář, zda něco nechybí.)

script writer
Pokud má skript příležitost, může se ptát autora scénáře na logiku příběhu. Pohovor scenáristy a skriptu je důležitý v momentě, že skript nastoupí na film ne v období příprav, ale až na natáčení, kdy scénář prodělal změny. Např. vyškrtnutí některých obrazů.

production manager
Skript na požádání zapisuje čas první klapky dne a také wrap. Předává produkci podle dohody script reporty – nejčastěji 2x týdně.

unit manager
Skript podává ústně zprávu o průběhu natáčení, pohybu osob – kde kdo je a kam odešel. V případě jakéhokoliv problému se skript obrací na produkci. Skript problémy netaji, ale odhaluje – dává tím možnost včasného řešení. Skript nezatlouká.

art director
Pokud si skript není jistý, co přesně je reálné prostředí a co je úprava scény. (např. dopravní značky, kolečko opřené o dům apod.), zeptá se výtvarníka.

1^st assistant director, 2^nd assistant director
Otázky ohledně pohybu herců a komparzu v záběru si skript nechává až těsně před natáčení. V průběhu zkoušky se leccos na scéně mění. Skript se obrací na 1. asistenta režie s dotazy, kterými neobtěžuje režiséra. Tzn. Změnilo se něco? Točí se podle dispozic nebo je nějaká změna? Vyškrtla se tahle scéna?

Příklad špatné práce:
Asistent režie: Proč jsi pojmenoval ten záběr, proboha, 42B/1, když je to v techničáku 43/3.
Skript: Protože záběry čísluju podle střihače.
Asistent režie: Co to je za blbost? Jak se pak pozná, jaký záběr se má vykopírovat?
Skript: Kameraman za mnou přijde a zeptá se. Vyhledám, oznámím.
(Na začátku se je třeba dohodnout na jednotném systému se všemi.)

director of photography
Kameraman je osoba, ke které má skript také blízko, ale jinak než k režisérovi. Je to poměrně odlišný a specifický vztah. Dost možná se to liší případ od případu. Na kameramana se skript zásadně neobrací s dotazy o cloně, objektivu, filmové roli apod. Stejně jako se na něj neobrací s dotazy, na které odpověď skript najde v cinematographic breakdowns. Kameraman se na skript obrací většinou kvůli filmové ose – ptá se, kam v předcházejícím záběru vyšel hlavní hrdina. (předcházející záběr se mohl točit před měsícem či dvěma) Na skript se také obrátí v době přetáček – chce vědět, jak se záběr předtím točil. (druh materiálu, clona, objektiv, pohyb kamery apod.)

Příklad špatné práce:
Kameraman: Prosím tě, jaký je tam objektiv?
Skript: Zoom.
Kameraman: Já vím, že je tam Zoom. Ale jaký?
Skript: 46/230
Kameraman: Ježíšmarjá! Ale na co ho mají nastavený?
Skript: Mě říkali, že to mám sledovat jen u protipohledů.

camera operator
Švenkra se skript nikdy neptá na clonu, objektiv, filmovou roli. Může se ho zeptat na velikost záběru, co všechno (kam až) vidí scénu. Ale to jen v případě, že skript nemá k dispozici monitor.

focus puller
Ostřiče se skript ptá na vzdálenost obejktu od objektivu, výšku kamery od země. (Ne vždy, jen když je třeba – trikový záběr, kameraman potřebuje protipohled se stejnou hloubkou ostrosti apod.)

loader
Zakladače se skript ptá (pokud není schopen v dané situaci informace vyhledat – např. točí se na low loaderu, skript sedí na autě) na objektiv, clonu, cam roll, druh materiálu. Skript mu sděluje číslo záběru.

Příklad špatné práce:
Zakladač: Můžeš mi vypsat všechny role a na jaký druh materiálu se točilo?
Skript: Jasně.
Zakladač: Vždyť ti toho tam spousta chybí!
Skript: Já ti to musím vysvětlit, jak to funguje.
(Schopnost vyjadřovat se přesně – jak v mluvené, tak v psané formě)

video assistant
Videooperátor tiskne pro skript videoprinty, pokud neoperuje s watchmanem. Skript si vybere vhodný moment ze záběru nebo po natáčecím dni dá seznam záběru s vypsanými momenty a další den se to ve vhodných chvílích vyprintuje. Pokud pracuje videooperátor s watchmanem, musí nejprve natočený materiál naloadovat do počítače. Videooperátorovi skript sděluje číslo záběru.

costume designer, wardrobe misstres, wardrobe assistant
Kostymérky si obvykle vedou kostýmní deník, fotí si všechny herce v kostýmech k jednotlivým scénám. Také si píšou do svého kostýmního scénáře různé detaily. Ale i tak si skript vede poznámky ke kostýmům. Alespoň to, co má kdo na sobě, kolik knoflíků měl zapnutých, kde byl umazaný, pomačkaný atd… Kostymérky totiž nemusí být vždy na place a pak situaci řeší skript. S kostymérkami je skript v celodenním kontaktu. Sděluje jim, co se bude točit, k jakým změnám dojde apod.

editor, editor assistant
Dvakrát do týdne skript odevzdává skript report, který obsahuje všechny PŘEDEPSANÉ informace: číslo záběru, velikost záběru, popis situace, velikost objektivu (pokud zoom, tak velikost zoomu), clonu, filtry, poznámu o změně počasí – během záběru vysvitlo slunce apod.)

gaffer
Skript poznamenává zasvětlení scény, pokud je složitá. Nicméně to již bývá rozepsáno v cinematographic breakdowns.

make up
Make up si hlídá druh účesu, líčení v dané scéně. Ale pozor – nehlídá již zda hlavní hrdinka měla vlasy za uchem nebo spadlé v čele. V každé případě si je dobré vést poznámky i k líčení (kde byla pěšinka ve vlasech, kde jizva na tváři apod.)

sound mixer
Skript sděluje zvukovému mistru číslo záběru. Poznamenává také sdělení a dění ve zvuku. (např. zaštěkal pes… režisér přestože se jede se zvukem instruuje herce, záběr se jede MOS apod.) Skript upozorňuje zvukového mistra na to, co se bude odehrávat v záběru, pokud se domnívá, že by mohl být vidět zvukový port (např. port je pod kabátem na zádech, točí se přes záda hlavního hrdiny apod.)

boom operator
Obvykle zvukový mistr instruuje mikrofonistu jak daleko může být s mikrofonem od herce, ale může zapomenout. Skript také sleduje na monitoru.

photographer
Fotograf se obvykle vyskytuje v blízkosti kamery, aby během zkoušek fotil fotosky. Může se skriptu zeptat, co se má odehrávat v daném záběru a co je podstatné, popřípadě jaký objektiv je na kameře, clona apod.

props assistant, propman set
Rekvizitáři si obvykle hlídají svou práci. Ale je to tak jako u masek a kostýmů. Není jejich povinností hlídat jak se rekvizitami hraje, kam se přemístily během záběru apod. Skript sleduje hrací rekvizity. Scénu si buď zakreslí a nebo nafotí v situaci před a po.

Na závěr pár postřehů z praxe. Pokud jsi jako skript u českého celovečerního filmu poprvé, první den bude katastrofální, první týden kritický. Výhodou je vidět to takhle všechno rozepsané po bodech, ale v praxi to vypadá tak, že to, co je tu vypsané, je třeba provádět současně (klavíristka hraje dvěma rukama, skript odposlouchává, zapisuje a sleduje změny v probíhající moment ap.). První den nebudeš vědět, kdo je kdo – nikdo nenosí ceduličku se jménem, ačkoliv ji dostal. Jediný, kdo ji nosí, jsi ty. Tak záhy všichni znají tebe a ty nikoho. Padesát lidí je padesát lidí. Natolouct tolik jmen do hlavy, to ti dá, ještě po týdnu si nebudeš moci vzpomenout, jak se jmenuje zakladač a vždycky se budeš muset podívat do papíru, abys na něj nemusel křičet hele. Radši si se všemi tykej, nevzpomeneš si na jméno, vzpomeneš si na to, komu tykáš nebo ne? Jako skript musíš vědět vždy všechno, i to, co nevíš. Ty se nesmíš zeptat nikoho na nic, ale všichni tebe na všechno. Ty se nesmíš posmívat, ale všichni se smí smát tobě, ty se nesmíš mračit, ale všichni se můžou mračit na tebe – když to prospěje dobré náladě. Ty si nesmíš odpočinout, ty nesmíš přestat poslouchat, musíš být neustále ve střehu. A věř, že jakmile něco porušíš, někdo si toho všimne. Všechny zmíněné povinnosti skriptu mám odsledované z mé pracovní činnosti. A co je štěstí skriptu? Když si každý člověk na place hlídá dobře svou profesi a zároveň checkuje všechny ostatní – i tu tvou.

© Antonio Deli, 2005

Numerologie – roční vibrace

K čemu slouží roční vibrace?

Roční vibrace slouží k duchovnímu růstu a pochopení vyššího záměru. Pomocí toho lehce zjistíme, jak se člověk obecně cítí, čím právě prochází. Díky tomu můžeme mít větší pochopení pro druhé lidi. Roční vibrace určují směr a vývoj událostí. Aby náš výklad vlivu číselné vibrace na náš život byl přesný, je dobré znát charakteristiku svého osudového čísla… vibrace pak dokresluje charakter a jeho proměny v čase. Pokud se zabýváte výkladem z karet, slouží vám osudové číslo a vibrace jako výchozí rámec pro svůj výklad. Snáze pochopíte, co vám karty chtějí sdělit.

Příklad

19.5.1981=1+9+5+1+9+8+1=7
Osudové číslo je 7
19.5.2008=7
Roční vibrace je 7. Roční vibrace počíná působit narozeninami v roce 2008, vrcholí 6 měsíců od narozenin, působí do dalších narozenin, její vliv postupně slábne.

Charakteristický rys čísla 7
zasněnost, melancholie, neklid, věčné usilování

7 je zasvěcena Saturnu – záhadnosti, skrytému smyslu. Má mnoho dobrých vlastností, které jsou skryté. Silná intuice. Práci vykonává s pocitem povinnosti, nic nedělá napůl. Jemné antény na lidi a jejich povahy. Přilišná ochota až vměšování. Obyčejný člověk 7 těžko pochopí. Studují rádi málo známé věci. Prudká mentální síla. Duševní odvaha se projevuje v momentech fyzického vyčerpání. Umějí překonávat hrozivé situace s naprostou samozřejmostí. Rubem je skleslost, zoufalství, protože si své vlastnosti neuvědomují. Propadají zoufalství, když se jejich vyšší životní cíle (Saturn) nerealizují, protože jsou mimo prostor a čas, mimo lidské snažení. Jsou rádi sami. Jsou náladoví.
Jejich úkolem je pečlivě pěstovat žití v přítomném okamžiku, ve všedních událostech vynášet na světlo skryté vlohy a schopnosti, využívat je. Mají si opatrně vybírat přátele a to takové, kteří jim pomohou tyto schopnosti vynést na světlo… Zvláštní význam pro ně mají osobní zkušenosti a to ve sféře osobních záležitostí a zážitků. Mají léčitelské nadání a to jak v duchovní, tak emocionální i fyzické rovině. Mají soucit, pochopení a účast pro druhé lidi.

V roce vibrace 7 pomalé obraty, zastavení a klid. Duchovno před materiálními zisky. Cestování i nacházení sebe sama.

1
Jednička je rok dvousečný. Z jedné strany je těžké jít do jedničky, z druhé strany je úžasné využít celý potenciál tohoto čísla. Jednička uzavírá důkladně dveře za minulostí. Pokud jste si něco nevyřešili, bolí to a táhne se to s vámi dalších devět let a jen horko těžko se toho zbavujete. Pokud jste vše zakončili v devítce, přichází v jedničce rozčarování, samota a strach z toho, jak to všechno dál bude. Ti, kteří nepochopili, že v jedničce mají začít nový život, nový cyklus, zatrpknou, jejich plány nebudou úspěšné, protože se zapomněli přeorientovat novým směrem. Tento rok je velmi důležitý, protože se v něm začíná celý devíti letý cyklus a je důležité s jakými energiemi do něj vstoupíte. Pravda je, že váš život obohatí mnoho nových známostí, přátel, dobrodružství nepoznaného. V jedničce se nám také dostává odměn za předchozí čas. Navazují se nové milostné vztahy, ale jejich hnací silou jste právě vy. V jedničce lze de facto čekat vše. Cestování, stěhování, výhry, prohry, zdraví, vyčerpání, podle toho, jak se člověk dosud snažil. V roce 1993 jsem přestoupil na Gymnázium Turnov, v roce 2002 jsem začal žít se svým partnerem a v únoru roku 2003 jsem měl premiéru svého filmu Babička v kině MAT.

2
Dvojka jako spolupráce nebo vztah dvou lidí. Dvojka jako vztah, který se upevní nebo rozpadne. Já zažil to druhé V roce 2003 se rozpadl můj vlastní vztah, otrávil jsem se zkaženou vodou a nastěhoval se zpět k mamince po jejím rozvodu, který velmi těžce nesla. Byl to rok spolupráce a pochopení pro bolest druhého. Rok osciluje mezi harmonií a disharmonií. Je třeba diplomacie a postupu dle pocitů než sebeprosazením. Věci v tomto roce mají pomalý průběh a všechno se jakoby vleče, nevyvíjí, bolest je příliš dlouhá, radost nekonečná. Umění v tomto roce je přestat myslet na sebe a rozvinout pochopení pro druhého nebo alespoň pro svůj život a jeho praktické stránky. V práci je třeba zvelebovat než cokoliv překotně měnit. V roce vibrace čísla 2 se může posílit a nebo zeslabit vaše partnerství s duchem vaší práce. Pokud jste si mysleli, že víte o svém povolání, o svém údělu tady na zemi dost, můžete být nemile překvapeni až vykolejeni a není jasné, zda se vám podaří znovu vydat na cestu. V roce dvojky tedy padají iluze, což může vést již ke zmiňovaným depresím. Doporučuje se příliš nemyslet a spíš žít to, co nám život přináší.

3
Vibrace čísla 3 je vhodná pro tvůrčí sebevyjádření. V tomto období můžete hodně psát, tvořit, zpívat, hrát. Je tu síla komunikace. Je třeba správně usměrňovat mentální energii, která se jinak lehce stane destruktivní (vztahy, požadavky ega apod.). Je třeba v tomto roce vyřešit minulost, vztahy, otvírají se situace, které tomu napomohou, do života se vracejí milenci, přátelé, příbuzní, které jsme už dlouho neviděli. Mizí citová zranitelnost, všechno se nás tak netýká, potíže se řeší na základě rozumu. V roce 3 nicméně nenavazujte vztahy, jsou krátkodobé a frivolní. Buďte raději v kolektivu s přáteli, starosti sami nezvládnete. Jakákoliv práce v tomto roce bude dobrá (posílí vazby na okolí). Nedoporučuje se izolace, která vede až k odloučenosti a depresím. Rok ve vibraci je prudký, změna stíhá změnu. V roce 2004 jsem publikoval několik článků, napsal scénář k celovečernímu filmu, napsal novelu, účastnil se Finále Plzeň, oznámil výrobu filmu, také jsem hledal práci v Amsterdamu, přišel o zázemí a žil na ulici, bez pomoci svých přátel bych se neobešel. Vrátil jsem se k otci a dořešil si s ním svůj vztah vzhledem k rozvodu mých rodičů…V této vibraci byl můj život plný frivolních známostí a drobných internetových románků. Každý zažije to, na co se připravil v předchozích letech…

4
V druhé polovině roku 1996 jsem poprvé věštil z karet ve velkém. Stalo se to náhodou v městě Platamonas v Řecku, na hotelu, svým kamarádům z léčebného pobytu. Na dveře jsem si pověsil cedulku Zeusova věštírna (nelíbilo se mi skloňování Diova…) a věštil jsem. Netušil jsem, že to bude mít takové důsledky na můj život. Jednak jsem měl v tu chvíli postaráno o to, za co si koupím zmrzlinu, pohledy apod. a potom jsem si získal mnoho přátel. Později jsem se výkladu z karet věnoval víc. V druhé polovině roku 2005 jsem dostal příležitost dělat na filmu Davida Ondříčka a rozvinout tak své nevědomé schopnosti skriptu. Všechny zde nabrané zkušenosti jsem hojně zužitkoval v dalších letech, nemluvě o získaných kontaktech. Rok ve jménu 4 je tedy rokem velmi aktivním, s nasazením veškerých svých sil (někdy až přepětí až vyčerpání, kolaps, frustrace), přesnosti a pečlivosti. Vyplatí se to. Tři roky jste se o něco snažili, tři roky jste něčemu vědomě nebo nevědomě stavili základ. Ve 4 se vše zpomalí, aby mohla přijít daná příležitost. Ta vás strhne k velké aktivitě, že vše ostatní půjde stranou a nakopne vás to dalších let. V citech se klade důraz na poctivost a věrnost, můžete potkat partnera duše. Když nejste poctiví sami k sobě, můžete ho potkat znovu za 3 roky (vibrace čísla 7), abyste si spolu něco dořešili nebo vztah nějakým způsobem realizovali.” V každém případě jste na dobré cestě, z níž nesmíte ve vlastním zájmu sejít.” Ať toto je motto pro tento rok.

5
Rok pod vlivem čísla 5 je revoluční, dochází k obratu situace. Člověk se v něm osvobozuje od minulosti, je mu dána síla a odvaha změnit se, přijmout sama sebe, přizpůsobit se změnám probíhajícím vně a to svobodně se špetkou vůle a sebekázně. Energie se v tomto roce soustřeďuje na jednu věc, rozmělňovat by se jí nemělo. V roce 1988 jsem poprvé něco ukradl, v roce 2006 jsem se začal probírat ze zlého snu. 5, to je období plné šancí (vyhrál jsem konkurz na pozici burzovní makléř, vykládal jsem karty na Vánočním bazaru), překvapení a i nečekaných životních situací (rozvinul se můj vztah k Oslovicím). Bez obav se můžeme pustit do romantických bláznivých vztahů bez obav na následky. Člověk se ale obecně v 5 nemá bát rizika… risk je v tomto případě zisk. V roce s vibrací čísla 5 zásadně měníme svůj pohled na svět a naší úlohu v něm.

6
Rok vibrace čísla 6 byl pro mě o tom, abych si uspořádal svoje finance a učinil rozhodnutí ohledně bydlení. Učil jsem se svět vnímat především z pozice první čakry (téma rodiny, nápravy vztahů včetně vztahu k penězům, své vlastní finanční situaci, schopnosti vydělávat peníze apod.) 6 jako intuice ve prospěch života tady a teď (1.čakra). Tedy naučit se vyjít s minimem, upřednostnit dlouhodobě zaměstnání a rozvinout flexibilitu (mnoho rozhodnutí ohledně bydlení). V roce 2007 jsem si poprosil o práci, odstěhoval se ze Souše, nastoupil na Velmi křehké vztahy, půl roku bydlel v karavanu pod ateliérem, před Vánoci jsem dostal výpověď, odletěl jsem do Švýcarska na pozvání, po návratu se přestěhoval do Oslovic u České Lípy, kde jsem pracoval na statku meditačního centra, pak jsem opět dostal práci v Praze, zase se přesunul tam (díky skvělému přijetí přátel) a pak zase zpátky do Oslovic a pak znovu do Prahy, kvůli další práci. Tedy to, co bylo vystaveno zkoušce byla kázeň a zodpovědnost. Pro 6 je typické snížení odolnosti, hromadění pocitů trpkosti, vyčerpání, nemocnost, zlomeniny (sám jsem v této vibraci měl v sádře postupně pravou ruku, levou ruku a pravou nohu) a z pozitivního hlediska seznámení s novými lidmi (práce na VKV, Vy nám taky, šéfe!, Expozitura, život v Meditačním centru), posílení schopnosti prosit o pomoc bez sebeponižování (bydlení u přátel v Praze).V roční vibraci čísla 6 je tedy třeba zejména splatit své dluhy (byl jsem schopen splatit více než 40 tisíc korun) a to i karmické (požár v Oslovicích, smrt přítele), vymáhat své dluhy, být flexibilní (vzdát se pohodlí), přijmout práci. V roce šestky dochází k malým změnám ve vyzařování člověka, okolí je vůči němu vnímavé a to jak pozitivně, tak negativně (viz příspěvek Nemoc jako cesta – vypouklé oči, štítná žláza).

7
Do první roční vibrace čísla 7 jsem vstoupil svým narozením. Svým příchodem jsem vyvolal změny v oblasti citů svých blízkých a bylo to bolestné, zvláště v pozdějších letech. Smyslem mého života se stalo uvědomění si svých vlastních sil a nutnost spoléhat se co nejvíc především sám na sebe. Druhou roční vibraci čísla 7 jsem zažil již v novém místě bydliště, v místě, kde teď žiji, Koberovech. Prožil jsem její negativní stranu a to duchovní zakrnění, odloučení od okolí. Stal se ze mě samotář. Ve třetí roční vibraci čísla 7 v roce 1999 jsem opět nepostoupil dál. Od vnitřního osamění jsem se dostal k popření sama sebe a začal jsem tvořit ze svých vlastních přetlaků. Život se pro mě stal marností a řešil jsem ho úniky do světa divadla (herecký a režijní kurz v Jaroměři, divadlo během studií v Turnově). Letošní rok prožívám čtvrtou vibraci čísla 7 a to plně a vědomě. Po předchozích zkušenostech mám větší pochopení pro bolest a trápení druhých lidí a také pro jejich strachy.

Roční vibrace čísla 7 pro mě znamená rok namáhavý a těžký, kde se úspěchy střídají s prohrou, kdy nejde o to, jak já si život představuji, ale jak dokáži využít toho, co přichází. Je to rok introspekce, hodnocení svých dosavadních kroků a jaký na mě měli vliv a také je to rok vlastní rodiny – opětovné shledání se svou původní rodinou – babička, děda, maminka, tatínek, bratr – a jejich přijetí do svého života bez výhrad. Rok sedmičky je pro mě rokem práce na sobě samém a časem pro duchovní růst – časem pro převzetí zodpovědnosti za svůj život. Nelze lépe vstoupit do roční vibrace čísla 8 než tak, že převezmu zodpovědnost za svůj život a to plně a bez výhrad.

8
V roce vibrace čísla 8 lze žít trochu lehkovážně, protože je pod vlivem naší osobní karmy, našich dosavadních snah a činů. Je tedy rokem sklízení odměn a splácení dluhů. Víceméně ale nevyvstanou větší omezení než ty, které si sami vytvoříme. V roce 1991 jsem málem neodjel na zdravotnický kurz, protože jsem často simuloval svoji alergii. V roce 2000 jsem málem neodmaturoval z Dějepisu, protože jsem se ho moc neučil. V roce 2000 jsem se bláznivě zamiloval, ale jak to v osmičce chodí, jen se mi to vymstilo, protože to nemělo dlouhého trvání, realita rozkryla vše. Jinak osmička přeje stálým vztahům, přátelství a lidem, co dokáží usměrnit svoje vášně, svoje energie. Vyskytnou se také pracovní vyhlídky. Osmička je dobrým rokem pro zodpovědné jedince, kteří jdou životem uvědoměle, težkým rokem pro ty, kteří se flákají a neví o životě nic. Proto můžeme mít v roce osmičky potyčku se zákonem. Jinak je to rok rovnováhy, klidu, čerpání odměn, pochopení minulých lekcí. Upevní se zdraví a fyzická kondice. Osmička jako nekonečné možnosti…

9
V roce vibrace čísla 9 jsem chtěl zrealizovat dokumentární film Rumburská loreta, dalších několik měsíců jsem byl pod dohledem policie, byl jsem vyšetřovaný na svobodě, protože Rumburská loreta byla tři dny po mé návštěvě vykradena a já byl považován za tipaře. Celá událost se se mnou táhla celý rok, na filmové škole jsem byl náhle černá ovce. Navíc jsem se touto situací osudově setkal se zločincem, který mi do života zasáhl ještě v roce 2004, kdy jsem žil na ulici a navázal jsem s ním vztah, aniž bych věděl, že je to on, který byl spojen s vykradením Rumburské lorety. Ten samý rok jsem navázal vztah, který záhy skončil přepadením na dálnici u Černého mostu. Celý rok jsem si vlekl i tuto energii. Ve vibraci čísla 9 mi nebyl schválen projekt k realizaci, dokončil jsem školu a rozloučil se tak s životem studenta.
V roční vibraci čísla 9 se nám život vymyká z rukou a říká, že je třeba ukončit to, co jsme doposud žili. Do slova a do písmene v tomto roce toneme a chytáme se stébla. Ptáme se po našem údělu, zamýšlíme se nad svou existencí, je nám dána příležitost přiučit se osobnímu rozvoji. Cílem roční vibrace čísla 9 je osobní uvědomění a převzetí odpovědnosti za náš život. Není radno tedy začínat nové projekty, vztahy, protože všechno bude rázně ukončeno. Ve vztazích lze počítat s rozchody, rozvody. Pracovně, pokud se vám dařilo je možnost na uznání a změnu. Pokud však již dlouho přehlížíte problémy ve své firmě, hrozí ji jistý zánik. Devítka je rokem hádek, deziluzí, zvláště pro ty, co mají rádi všechno pevně ve svých rukou. Pro ty bude devítka rok náročný.

XXXX

Dodatek: Nemoc jako cesta – štítná žláza, vypouklé oči

Je třeba si přiznat strach a panickou hrůzu z vlastního života a s tím kontrastující vysoké nároky na rozvoj, výkon, růst a prožívání. Nadměrné úsilí a námahu zajistit si uznání autoritou, ktrou si člověk většinou sám vybírá, je třeba uvést do vztahu k vlastnímu životnímu příběhu. Je nezbytné uznat vlastní podíl na rozporuplné situaci:
úzkost a strach, které jsou vepsány ve tváři, lze většinou sledovat zpět až k raným dětským zklamáním, která postiženému připravila vlastní touha po závislosti.
-
Přetěžování vysvětlují pokusy, které z toho plynou, pokusy nahradit ohrožené bezpečí tím, že je dáme jiným. Neboť jak může člověk dát něco, když to sám nemá, ale naléhavě by to potřeboval?

Vyvolávající podněty: Krize ve vztazích, ztráta blízkého člověka (smrt, rozvod)
= živení základním strachem a předjímání v myšlenkách + hrůza předpovědi

1) Kterého žhavého železa se nechci chopit?
2) Jaká palčivá ctižádost, jaké vysoké nároky mě pohání? K čemu míří můj neukojený hlad?
3) Co mě tak přehnaně vytáčí, co mě rozčiluje?
4) Jaký knedlík, jaký strach mi už dlouho vězí v krku?
5) Kdo by mi mohl jít po krku?
6) Do jaké míry kolísám mezi strachem ze smrti a touhou po životě?
7) Proč polykám nenávistné pohnutky?
Jak dokážu nadřadit věcnost emocím? Proč zatlačuji žhavá střetnutí do těla?
9) Co se skrývá za mou nadměrnou ochotou pomáhat? Co za mout přehnanou touhou po dětech?
10) Co vězí za mou bezmocností, když jde o mě a o obranu.